pondělí 6. července 2015

Nabídněte posměváčkům pomoc aneb blogerský TAG

Zdravím všechny uvařené, upečené a grilované čtenáře, kteří mají také raději zimu, a tak momentálně trpí a sní o stavění sněhuláků. Jak přežíváte teploty posledních dní? Já bych si ze všeho nejraději vzala příklad z filmu Vesničko má středisková (mimochodem, ten se natáčel nedaleko mého bydliště) a sedla si do sklepa na sedmý schod, abych byla ideálně vychlazená. Největší krize dne přichází ve chvíli, kdy mám naplnit své předsevzetí pro letošní prázdniny, ve kterém jsem se zavázala, že budu chodit pravidelně běhat. Jakoby už tak mé lenochodí já nebylo kvůli tomuto rozhodnutí velmi nešťastné, ještě musí být pekelné vedro. Ok, konec úvodního proslovu. 

Tenhle TAG, kterým se chystám zaplácnou mou osobní okurkovou sezónu, jsem přebrala z blogu http://vysvobozena.blogspot.cz/, kam se všichni povinně půjdete podívat. Zdravím jeho autorku! A můžeme začít...


1. Jak vznikl tvůj první blog a o čem byl?

K blogu jsem se poprvé dostala vlastně náhodou. Už jsem tu v jednom článku zmiňovala, že jsem byla (a asi ještě jsem) fanynka německé skupiny Tokio Hotel. V té době kolem nich existovala hodně velká a provázaná komunita, ze které dnes zůstalo už jen nejsilnější jádro. I já jsem tehdy měla vytipováno několik stránek, které jsem pravidelně navštěvovala. V jedné z tamních diskuzí jsem se seznámila s partou skvělých talentovaných holek, se kterými jsem v kontaktu až do dnes. Už nevím, na čem naše diskuse tehdy vznikla, ale výsledkem bylo, že jsme si společně založily stránku, na které jsme se věnovaly hlavně psaní satirických povídek a dalším kreativním činnostem. Byly jsme známé pod zkratkou KNU a jeden čas jsme dokonce držely rekord v nejkomentovanějším článku na blog.cz. Později jsem chvíli vedla svůj vlastní blog, na který jsem přidávala hlavně recenze na knížky a jejich rozbory, protože jsem si tehdy všimla, že velká část čtenářských deníků, které jsou dohledatelné na internetu, je plná fatálních chyb. Jenže blog.cz měl v té době často technické problémy, takže jsem staré stránky smazala a přesunula jsem se sem. Jo... a taky jsem si řekla, že nebudu studentům usnadňovat jejich práci a podporovat je v tom, aby nečetli.

2. Jaký je tvůj aktuální blog, o čem je a co bys chtěla, aby v budoucnu ještě byl?

Tohle je trochu divná otázka, ne? Můj blog je ten, na kterém čtete tenhle článek. Páni, to je opravdu překvapivé. O čem je? Je o všem a o ničem. Stále se nemůžu dopracovat k nějakému konkrétnímu zaměření. Když se podívám do statistik blogu, tak vidím, že nejvíc návštěv měly články, kde jsem se podělila o své recepty. Už jsem říkala, že jsem celkem dobrá kuchařka? Nehledejte, všechny jsem smazala, protože jsem je zpětně vyhodnotila jako špatně napsané. Určitě se nechci zaměřovat na kosmetiku a oblečení, protože takových blogů je hodně a já osobně preferuji stránky, kde se něco zajímavého dozvím a můžu si s autorkou a ostatními "pokecat" nad různými tématy a názory. Kam bych tedy chtěla blog směřovat? Určitě někam, kde se budou čtenáři víc zapojovat a budou mít prostor pro vyjádření svých postojů. 

3. Jak vznikaly tvé blogové přezdívky? 

Jestli se nepletu, tak už pěkně dlouho používám jednu a tu samou. Protože nemám jméno, které by bylo zrovna časté, chtěla jsem se původně prezentovat tak, jak mě oslovuje část mých nejbližších kamarádů. Jenže se ukázalo, že uživatelské jméno Ivon, je obvykle zabrané, a tak jsem ho musela trochu poupravit. Tahle "přezdívka" vychází z francouzské výslovnosti mého jména. Mimochodem, původ mého jména je staroněmecký a je spojovaný s tisem. Takže jsem vlastně jedovatý jehličnan s červenými bobulemi. Ne, teď vážně. Mé jméno je obvykle překládáno jako "tisový luk" nebo "válečník s tisovým lukem." Fajn, asi jsem si moc nepomohla, že? :D

4. Který se svých článků považuješ za nejlepší?  

Za své nejlepší výtvory považuji články, které jsem odevzdávala ve škole a tady je vůbec nemám. Z poslední doby se mi líbí článek o Edwardu L. Bernaysovi, protože jsem zjistila, že já sama mám nepěkné mezery v přehledu o takových lidech. Do budoucna plánuji podobných medailonků zveřejnit větší množství. Například Winstona Churchilla si lidé většinou spojí s politikou, ale on byl i skvělý novinář a spisovatel. Hrdá jsem také na své články o dopisování s vězni, protože jsem po svých zkušenostech se sprostými odpůrci musela sbírat odvahu na to, abych to tady zveřejnila. Nemám chuť se zase s někým cizím dohadovat, jestli jsem šílená, nebo nejsem šílená.  

5. Proč bloguješ? 

Protože mě baví tvořit, ale zatím se mi nedaří sehnat oficiální stáž v nějaké redakci? Navíc si tady můžu psát, co se mi zrovna zachce, a nemusím se neustále ohlížet na to, jestli se obsahem držím zaměření novinového plátku a názorového rámce někoho dalšího. A taky si nemusím hlídat formální náležitosti žánrů. Sečteno a podtrženo... blog je pro mě relaxování a také trochu únik z reality. 

6. Lituješ někdy založení blogu? Proč? 

Nejstručnější odpověď dne: "Ne, nelituji." 

7. Jak dlouho plánuješ blog mít? 

Dokud to pro mě bude mít smysl. Znám hodně lidí, kteří dřív blogovali, ale časem to z různých důvodů vzdali. Já to dělám kvůli tomu, že mě baví psát, takže pokud mi ze dne na den nepřeskočí, tak nevidím důvod, proč bych měla stránku rušit. A vzhledem k tomu, že moje preference jsou dlouhodobě konstantní (wow, ekonom promluvil), tak s koncem blogu nepočítám. 

8. Jaká jsou tvoje přání do budoucnosti?  (Nejen v souvislosti s blogem.)

Mám klasické cíle: zajistím světový mír, vyřeším hladomory i globální oteplování a stanu se prezidentkou zeměkoule. Ano, opět jsem třeskutě vtipná. Moje největší přání do budoucnosti je momentálně dořešení mojí diplomové práce, protože se k tomu nemůžu stále dokopat. Vím, o čem bych chtěla psát, ale nevím, kdo si mě vezme pod svá ochranitelská křídla. Nemáte někdo v zásobě ochotného odborníka na těžbu zlata v České republice?

9. Co na blogování považuješ za největší výhru? 

Výhra je, že máte prostor pro seberealizaci a při troše štěstí tu můžete najít lidi s podobnými zájmy a zajímavých pohledem na svět.

10. Odrazoval/odrazuje tě někdy někdo od blogování? 

Nenapadá mě důvod, proč by to někdo dělal. A nenapadá mě nikdo, kdo by si troufl žvanit mi do toho, co mě baví dělat. Dobře, někdo mě sice napadá, ale ten o mém blogu asi neví. Nehledě na to, že by se takový člověk se zlou potázal...


11. Co nejhoršího se ti během blogování přihodilo? 

Nedávno se mi omylem podařilo smazat veškeré obrázky na blogu. To mi málem praskla cévka vzteky, protože jsem je musela jeden po druhém zase vracet zpátky. Potom je tu ta nepříjemná věc, se kterou se setká většina blogerů. To si tak brouzdáte internetem a najednou čtete váš článek na cizích stránkách. Nechápu, že to těm lidem není blbé. To vás doma neučili, že se nemáte chlubit cizím peřím? Kdyby se ten člověk zeptal, zda to může zveřejnit se zdrojem, tak neřeknu ani "popel." Nezapomínejte, že kdo lže a krade, do pekla se hrabe, tak si přečtěte Alighieriho Božskou komedii, ať víte, co vás čeká. "Zanechte vší naděje, kdo vstupujete."

Ale když trochu odbočím přímo z blogu, tak úplně nejhorší věc, která se mi jako autorce stala, bylo, když byl můj článek zveřejněn v novinách, ale pod ním jsem nebyla podepsaná já, nýbrž jedna z učitelek z mojí střední školy. Při druhém pohledu jsem zjistila, že mi do textu v několika místech bez mého souhlasu zasáhla a to takovým způsobem, že to bylo jako pěst na oko. Pěnila jsem vzteky. Nehledě na to, že v té době jsem ještě uvažovala, že zkusím přijímačky na žurnalistiku a za ukázky z vlastní tvorby jsou plusové body. Do dnešního dne mi není jasné, kde vzala takovou drzost. Jediné její štěstí, že ten článek vyšel v létě a po prázdninách už jsem se k tomu nechtěla vracet.

12. Ví tvoje rodina a tvoje okolí o tvém blogu? Pokud ne, proč? Pokud ano, jak se k tomu staví?

Přímo adresu mého blogu zná jen minimum lidí v mém okolí. Většinou jde o současné/bývalé blogerky. Další moji známí ví, že někde něco tvořím, ale nikdy nic z mé dílny nečetli a neviděli. Můj blog a můj ASK jsou tak trochu jako Bůh. Lidé v mém okolí tvrdí, že existuje, ale nikdy ho nikdo neviděl. Nestydím se za to, že píšu, to bych si sem nevystavila svou fotku. Není to kvůli tomu, že by mi vadilo, kdyby to tu četli moji přátelé, ale nerada bych, kdyby se to dostalo i do nepovolaných rukou. Na druhou stanu... alespoň by drbny a drbalové zase měli téma, které by mohli za mými zády rozebírat. A já se velmi bavím, když mě někdo řeší. *šklebí se*


13.  Tvůj největší vzor - může to být bloger, spisovatel, fotograf, kdokoli jiný, koho si vybereš, může jich být i víc, popřípadě lidé, kterých si nejvíc vážíš. 

Z novinářské scény je to určitě pan Klíma, protože jeho práce je precizní. Můj profesor na žurnalistiku nám o něm vyprávěl, že je to jeden z mála novinářů, kterému si nikdo nedovolí zasahovat do jeho článků, protože je v nich všechno dokonale provázané. Když jsem byla na střední, měl u nás tenhle pán zajímavou přednášku. Bohužel, dojem z tohohle dne mi dost pokazili někteří kolegové z naší školy. Moje alma mater je gymnázium propojené s obchodní akademií. V závěru přednášky nám tehdy dal pan Klíma prostor pro dotazy, které jsme mu měli poslat na lístečcích, a několik našich kolegů z obchodní akademie považovalo za nesmírně vtipné mu tam psát dotazy jako: "Co mám dělat, když vím, že na školních toaletách někdo krade toaletní papír?" Celkem smutné, že? Nebyla jsem sama, komu to hodně vadilo, zbytek školy se málem na místně propadl ostudou až k protinožcům a dotyční komici to dostali následně spapat i s dezertem.

Kdybych tu měla vypsat všechny tvůrce, které z nějakého důvodu obdivuji, tak by to byl pěkně dlouhý článek.

14. Lidé, kteří tě v blogování podporují, jsou-li tací, pokud ne, piš, proč jsi to ještě nevzdala?

Jak už jsem psala, dělám tohle hlavně kvůli sobě. Nenapadá mě nikdo, kdo by byl přímo mým fanouškem. Pokud tedy nepočítám učitelky, které se mě snažily přinutit, abych alespoň zkusila jít na talentovky na žurnalistiku a tvůrčí psaní. Na to jsem nikdy nepřistoupila, protože já vidím, že mám veliké rezervy a znám desítky autorek, které jsou lepší než já.

15. Stalo se ti někdy, že se ti kvůli blogu někdo posmíval, dobíral si tě, zasahoval ti takhle někam do soukromí? Jak jsi to řešila? Co bys poradila těm, kterým se to stalo? 

Nikdy jsem to neřešila a upřímně doufám, že lidé v mém okolí mě znají natolik dobře, abych to nikdy řešit nemusela. Co bych poradila lidem, kteří mají v okolí takového jedince? Zeptejte se ho, zda nepotřebuje vaši pomoc. Ano, to myslím vážně. Pokud odmítne, pak je to hlupák a vy ho můžete politovat a začít ho vesele ignorovat. Z mého pohledu je takový člověk ztracený chudáček, který má nějaký nedořešený problém se sebou samým. Vyrovnaný a inteligentní člověk takové věci zkrátka nedělá. Nemá potřebu posmívat se vám pro vaše zájmy, nemá potřebu bezdůvodně napadat a řešit život někoho jiného.






3 komentáře:

  1. Jsem moc ráda, že ses zapojila! :) Mé odpovědi už znáš, takže tu nebudu až tak dlouze reagovat...
    Pokud přibydou další medailonky, ráda si je přečtu, umíš opravdu poutavě psát i životopisné články. :)
    A patnáctka je napsána opravdu výstižně! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Přidávám se k tomu jádru TH fans, co vydržely.

    OdpovědětVymazat