Vzhledem k tomu, že téma, o kterém budu psát v následujících řádcích, je poměrně kontroverzní a na nejednom místě už vyvolalo vlnu emotivních urážek bez racionálního základu, jsem nucena předem upozornit, že na podobné komentáře nebudu v žádném případě reagovat. V minulých případech se totiž jakákoliv snaha podložená odkazy na zdroje informací stejně míjela účinkem. Nelze vést diskusi, pokud jediným "argumentem" Vašeho oponenta jsou jen emoce, urážky a nepravdy vykonstruované jeho fantazií.
Před pár týdny jsem narazila na nejmenované internetové stránce na diskusi založenou slečnou, která se plánuje do budoucna věnovat psychologii. Její dotaz v některých čtenářích vzbudil opovržení nad tím, že má někdo "tu drzost" věnovat se něčemu takovému, ale v jiných vzbudil jiskřičku zájmu. Jak asi tušíte, já patřila k druhé skupině a zahájila jsem vlastní výzkum. O co tedy jde? V mnoha státech světa (můžu zmínit například USA, Velkou Británii...) funguje dobrovolnický projekt, v rámci kterého si lidé dopisují s vězni. Bum! "Proč by někdo chtěl něco takového dělat? Není to nebezpečné?" To jsou otázky, které napadnou většinu lidí, když se před nimi o takové činnosti zmíníte. Dovolte mi tedy, abych vám trochu přiblížila, jak to funguje a jaké pohnutky mě vedly k tomu, abych sedla za stůl a napsala svůj první dopis, který v následujících dnech poputuje do státu Texas.
Začněme s obecnými informacemi:
Proč si s vězni dopisovat?
Tenhle odstavec bude možná vyznívat tak, že jde o nepřiměřeně sluníčkovou představu, ale je to způsobeno hlavně tím, že se snažím základní myšlenku vysvětlit stručně a srozumitelně. Existuje několik volně dostupných bakalářských prací a odborných publikací s touto tématikou, takže pokud vás téma zaujme, není problém nastudovat si o něm víc.
"A to jako toho vězně lituješ, souhlasíš s tím, co udělal, a chceš mu foukat bebíčka? Ty jsi ale úplně blbá spasitelka!" Odpověď s dovolením napíšu velkými písmeny, aby to bylo jasné: NE! Tyto projekty NEFUNGUJÍ kvůli litování vězňů a autoři dopisů NESOUHLASÍ s jejich trestnou činností.
Proč tedy takové projekty fungují? Cílem naší společnosti přece je, aby byl zlý kriminálník potrestán a neohrožoval svou činností slušné občany. Za tímto účelem jsou izolováni ve věznicích a podléhají přísnému režimu. Výborně, taková je tedy teorie. Ale posuňme se o několik let dál. Za pár let se většina z těchto lidí vrátí zpátky do společnosti. To ale není vždy snadné, protože vězni mnohdy přichází během výkonu trestu o kontakt se svými rodinami i přáteli, adaptace je pro ně tedy obtížná a někteří se tak opětovně vrací k trestné činnosti. Dle statistických údajů z roku 2010 recidivisté vytvářeli 47,5 % trestné činnosti v České republice. Z vězňů propuštěných v USA v roce 1994 se přes 60 % vrátilo do tří let zpět za mříže. Realizace projektu dopisování s trestanci je de facto založena na myšlence vytváření vazeb se "světem za zdí," které zmírňují izolaci vězně od normálního světa a umožňují vytvoření pozitivního vlivu na jeho osobnost, která je vystavena vězeňskému prostředí. Ve velkých věznicích přestáváte být Jardou Novákem, stáváte se číslem a vaši sousedi nejsou zrovna dvakrát přátelští lidé. Může tak dojít k tomu, že dané prostřední vytvoří ve vězni syndrom oběti a patologickou nenávist ke společnosti. Cílem dopisů je tedy potlačovat takové dopady. Pokud dopisování probíhá řízeně (například přes církevní instituce) bývají za vhodné adepty na dopisování vybíráni pravě ti vězni, u kterých je výrazná tendence k napravení.
Jaká jsou rizika?
"Jen počkej! Za pár let tě přijde rozsekat a dobře ti tak! Jééé, to on ti určitě pošle drogy!" NE! Dopisování v českých projektech obvykle probíhá anonymně, pachatel vaši adresu nezná a veškerá korespondence podléhá přísné kontrole. Po propuštění vězně je váš kontakt ukončen. Totéž platí u projektů zahraničních. Tam sice můžete vaši adresu uvést, ale pokud se bojíte, že po propuštění poběží váš adresát rovnou na letiště (což je velice nepravděpodobné), stačí si zařídit P.O. box, nebo se do projektu zkrátka nepouštět. I v případě zahraničních věznic veškeré dopisy podléhají přísné kontrole a existuje mnoho pravidel, která musíte splňovat, aby byla vaše pošta doručena. Pokud se pustíte do dopisování s vězněm bez zprostředkujícího zdroje, je nutné si uvědomit, že člověk na druhé straně může být velmi schopným manipulátorem. Právě manipulace je největším rizikem, proto bych dopisování nedoporučovala vám, kteří snadno podlehnete vlivu svého okolí. Počítejte s tím, že budete nabádáni minimálně k zaslání vaší fotografie, ale pokud nechcete, nemusíte ji posílat. Nedělejte a nepište nic, co by bylo proti vašemu přesvědčení.
Láká vás najít si ve vězení svého "kamaráda" na dopisování?
Tato myšlenka je jistě záslužná, ale předem si rozmyslete, zda to pro vás není jen chvilková záležitost. Je nutné si uvědomit, že pokud napíšete dva dopisy, vaše počáteční nadšení opadne a přestanete reagovat, může to mít větší dopady, než když neodepisujete kamarádovi na facebooku. Rozhodně to nedělejte, protože: "Nás holky vždycky přitahovali zlobiví chlapi." Vězeň není atrakce, berete tím na sebe trochu zodpovědnosti. Stejně tak není příliš vhodné používat přehnaný soucit, okamžitě dotěrně vyzvídat detaily činu a hrát si na skvělého samaritána. Vaším cílem je působit jako podpora, která vyslechne jeho myšlenky a podpoří jeho změnu k lepšímu. Pokud se rozhodnete s dopisováním začít, sežeňte si veškeré dostupné informace ohledně pravidel dané věznice. Okruh toho, co je povoleno, je poměrně malý. Vyvarujte se například narážek na personál věznice. I vtipná poznámka může být špatně pochopena a vašemu adresátovi zaděláte na nepříjemnosti. Stížnosti na šikanu i sexuální obtěžování ze strany personálu nejsou v některých částech světa výjimečnou záležitostí. Málokteré vězení vypadá jako zrekonstruované oddělení v Praze na Pankráci a známé severské věznice, které připomínají hotely .
Komu napsat?
"Všichni jsou tam dobrovolně, jak si s těmi zrůdami můžete psát?" Co se týče dopisování s českými vězni, musím vás odkázat na strýčka, který ví všechno (ano je to Google), protože jsem tyto projekty podrobněji nezkoumala. Nicméně, někdy zde požadují absolvování školení a důrazně je kontrolovaná i již zmíněná snaha o manipulaci. Pokud si chcete dopisovat s někým ze zahraničí a potrénovat si například angličtinu, pak můžete využít TUTO americkou stránku. Na jednotlivých profilech zde naleznete základní informace o vězněném a jeho stručný profil, takže si vyberete vhodného adresáta. (Pozor! Přiložené fotografie nemusí odpovídat realitě.) Pokud víte, že se vám hnusí drogy, pak se zkrátka nebudete pouštět do dopisování s překupníkem. Pokud víte, že nedokážete komunikovat s někým, kdo porušil zákon, zkrátka nikomu psát nebudete. Ano, je to tak jednoduché. Osobně doporučuji prohlédnout si také místní galerii obrázků, některé jsou opravdu povedené. Stránka umožňuje vězně kontaktovat i přes e-mail, který zprostředkovatel vytiskne a doručí.
Zkušenosti?
Jak jsem avizovala v úvodu, můj dopis se v tuto chvíli vyskytuje někde nad Atlantickým oceánem. Nicméně před odesláním jsem kontaktovala několik lidí, kteří už disponují zkušenostmi a ani v jednom případě jsem nezaznamenala negativní ohlasy. K tomuto projetu se často připojují vysokoškoláci se zaměřením na humanitní obory. Vybrala jsem si kluka v mém věku, který mi v některých ohledech připomněl určitou komplikovanou část mého vlastního života. Nebudu zatím sdělovat detaily, možná vám o něm napíšu někdy v budoucnu, pokud se mnou bude chtít komunikovat. Nicméně, jde o velmi zajímavý příběh, který neskončil šťastně.
Jaký je váš názor na takové projekty? Myslíte, že mají smysl, nebo se kloníte k názoru, že vězeň by měl být po celou dobu naprosto izolován? Máte vlastní zkušenosti s dopisováním s vězni?
