...zatím tedy částečná. A přesto... přesto to zjevně někteří lidé vidí jako neřešitelnou věc, národní tragédii, nebo rovnou konec světa. Právě jsem zaregistrovala televizní reportáž, kde se několika lidí ptali na to, co si myslí o částečném zákazu prodeje alkoholu, který byl zaveden po řadě smrtelných otrav methanolem. Odpovědi mě překvapili. Nejsem si jistá, která víc. Jestli partička mladíků, která se chlubila jak honem, honem na poslední chvíli utíkala nakoupit zásoby rumu, aby nebyli na suchu. Nebo pán, který se rozčiloval, že on přece pije vodku, tak co to jako má být - asi by raději chodil o slepecké holi.
Není to docela smutné? No, tak si pár dní nebudou všichni prolévat chřtán tvrdým alkoholem. No, tak zažijí víkend, kdy se po posezení v hospodě udrží na vlastních nohou, protože si místo několika panáků dají pivo. Tak je čeká nedělní ráno bez kocoviny. A co? Pokud někomu dělá strašný problém těch pár dní abstinence nebo popíjení méně alkoholických nápojů vydržet, tak by se měl možná místo brblání nad zlou vládou zamyslet nad tím, jestli se právě neukázalo, že má zcela jiný a docela zásadní problém. Že tím skutečným průšvihem v jeho životě není částečná prohibice, ale jeho závislost na alkoholu, která se právě projevila v celé "kráse," a nutí ho přemlouvat hospodské, aby mu toho panáčka vodky, který může, když bude náhoda chtít, být jeho poslední, nalili i přes zákazy.
Jako každý si občas něco dám a někdy se mi podaří vypít se z vlastní podoby... ale že bych se tu měla hroutit, že si tenhle víkend na diskotéce nedám panáka rumu? Co si o zákazu prodeje alkoholu myslíte vy? Představuje to pro vás velký problém?
