Rodiče a děti na youtube

Právě teď bych měla cvakat dva články pro Parlamentní listy, ale jak se říká:"Kde nic není, ani smrt nebere," takže jsem si odskočila po dlouhé době na blog, abych se trochu rozepsala a promazala si mozkové závity, než se pustím do toho seriózního filozofování o politice a připravovaných zákonech. To, co dnes napíšu, asi nebude pro některé zrovna příjemné čtení, protože jim šlápnu do kuřího oka, ale nemůžeme být pořád (a teď použijeme ten náš moderní slovní obrat) sluníčkoví.

zdroj: www.national-geographic.cz

To by se za našich mladých let stát prostě nemohlo! Přesně touhle větou je v knize Asertivita pro manažery popisován mezigenerační konflikt. V tomhle případě jde však o větu velmi výstižnou. I já ještě patřím k těm pamětníkům, kteří zažili velký nástup moderních počítačů a internetu. Dnes je "život online" běžnou součástí naších dnů. S lehkostí "surfujeme" po síti a dáváme naše zážitky a myšlenky na obdiv na sociálních sítích. Myspace, instagram, facebook, twiter, blogger... to vše propojuje svět křížem krážem. Dnešní děti ještě neumí číst, ale už ovládají moderní telefony, tablety a notebooky. Ještě neumí vyjmenovaná slova, ale už mají svůj vlastní profil na youtube, kde komentují a nahrávají své vlastní příspěvky. Bohužel, často bez vědomí rodičů. A nad tím bych se chtěla v tomto článku pozastavit. Mohla bych toho napsat celé odstavce, rozdělit to do několika článků... a pořád bych měla dostatek materiálu. 

Publikovat online znamená jít svým způsobem s kůží na trh. Na trh, kde se pohybuje množství osob, které nemají právě nejlepší úmysly. Nemluvím tu jen o pedofilech. Spousta lidí si tu léčí své mindráky anonymním urážením druhých. Další hledají cíl pro blackmail. Někdo jen tak brouzdá internetem a hledá špínu na svého nepřítele. Někdo pro radost "stalkuje" jiné osoby. Internetový svět znamená zábavu, ale znamená také riziko. Každá zveřejněná informace už nikdy nebude jen vaše. 

Když jsem byla na základní škole, opakovaně nás poučovali o tom, že nesmíme na internetu zveřejňovat citlivé údaje a poskytovat neznámým lidem naši adresu. Před chvílí jsme zhlédla video, jehož autorkou je malá holčička. Nehleďme teď na to, že se na nich ztrapňuje. Stačí mi pár kliknutí a já vím, kde bydlí. Vím, kdy chodí ze školy. Ale nevím, kde jsou rodiče těchto dětí, když tohle dopustí. Ale ne! Změna! Rodiče nalezeni! U dalšího videa s obézním polonahým chlapečkem, kterému se diskutující vysmívají, je maminka přímou aktérkou videa. V tom případě se nabízí otázka: "Kam se poděla maminky soudnost a rozum?" 

A pak je tu ještě podivnější jednání. Zajímalo by mě, co vede některé rodiče k tomu, že s veřejností sdílejí nahrávky svých dětí, na kterých jde postavit šikana obřích rozměrů. Myslíte, že jim děti poděkují, až v patnácti zjistí, že na youtube je pěkných pár let video, kde sedí na nočníku a dělají "první bobek?" Natáčení a zveřejňování videa dítěte při tom, jak mu trháte zub, zatímco brečí bolestí, to je zřejmě nějaká nová úchylka. Jinak si nedovedu představit, co někoho vede k tomu, že tohle udělá. Jak by se vám drazí online rodičové líbilo, kdyby se celý svět takhle mohl dívat na vás? Nebo běžně ukazujete cizím lidem na nádraží fotky, kde sedíte na záchodě? Dovedete si představit, co se stane, až něco takového objeví jejich spolužáci? Možná by stálo za to se nad něčím takovým zamyslet, než budete soukromá rodinná videa dávat na obdiv na stránky, kde si je může najít a stáhnout úplně každý. Podívejte se, kolik profesionálů publikuje pod pseudonymem a neuvádí své pravé jméno. Vy dáváte své děti světu na stříbrném podnose. A příště to video nemusím vidět já. Příště ho může vidět člověk, který ho použije na to, aby vašemu dítěti ublížil. 

zdroj: https://365tipu.wordpress.com