Jak na Nový rok, tak po celý rok...

Začínám mít pocit, že Silvestrovské večery jsou pro mě nějakým způsobem prokleté. Loni jsem celý týden kolem tohoto osudného data tiše kňučela v posteli, že chci "čajík a suchárek," protože to bylo to jediné, co jsem do sebe dokázala dostat a následně tuto směs v sobě také udržet. Ano, loni mě zradil žaludek. Letos to už vypadalo, že bude všechno jiné a minulý rok si řádně vynahradím. Ještě 31. prosince ráno jsem byla k mé nesmírné radosti naprosto fit. Těsto na pizza šnečky, které jsem slíbila donést na plánovanou oslavu, bylo připravené a pití se chladilo ve sklepě. Má radost netrvala dlouho. Dopoledne jsem začala pokašlávat, a tak jsem hned nasadila své osvědčené recepty. Přece si nějakým kašlem nenechám kazit večírek, že? To jsem ale ještě netušila, co bude následovat. Zázvor zradil. Kolem třetí odpoledne už jsem svým projevem připomínala spíš starého "tuberáka" po krabici doutníků. O další tři hodiny později už jsem vyťukávala zprávu svým původním společníkům, že nedorazím. Nebylo to snadné, neboť jsem se klepala v šílené zimnici a přes mžitky před očima jsem neviděla na displej. Ve stejnou dobu bylo paradoxně objeveno, že moje teplota vesele atakuje hodnoty 39+. Měla jsem to spočítané. Místo večírku s přáteli jsem se potila v posteli a s hrůzou zjišťovala, že se nemůžu řádně nadechnout. Jak asi čekáte, skončilo to u doktora. Konkrétně na nejmenované pohotovosti. A diagnóza? Letos pro změnu akutní zánět průdušek. Tak si tu tak ležím s krabičkou antibiotik u hlavy a tiše doufám, že staré známé: "Jak na Nový rok, tak po celý rok," se letos opět nevyplní...

Jak jste si užili Silvestr Vy?