Nuže (začněme nesmyslným nadpisem)...

Jsou dva způsoby, jak uvést blog. První možností je, že vynecháme veškeré představování a po hlavě hupsneme přímo do publikace, jen ať se čtenář sám potrápí nad identifikací autora. Nebo, a to bude i můj případ, věnujeme chvilku tomu, aby si případný návštěvník, dychtící po novinkách, mohl udělat malý obrázek o tom, s kým má tu čest.

Stejně jako spousta holčiček jsem si i já prošla obdobím ,,blogování.“ A stejně jako spoustu dalších jsem jej často opustila jen proto, abych se k němu posléze vrátila zpátky. Co si budeme povídat…facebooku může sice stěží konkurovat, ale i blogování je závislost a pisatelku začnou časem „svědit prsty“ toužící začít tvořit. A protože mé poslední útočiště padlo za oběť rozhodnutí, že se stanu odporným lakomcem a nebudu se dělit o svou pečlivě vypracovanou školní práci (za což se stanu nepřítelem všech povinné-četby-stahovačů), přesunula jsem se zase o kousek dál, k novému začátku.

Co čekat (a nečekat)? V první řadě navrhuji uzavření malé dohody. Já nebudu peskovat za pravopis Vás a vy nebudete peskovat mě. Ač, jak zjistíte, pravopis není zrovna mým koníčkem, věřte, že maturitu z Čj jsem absolvovala velmi úspěšně (a jako správný šprt dokonce vyšší úroveň) :-)

Je vhodné také předem varovat, že počítat s každodenním zveřejňováním příspěvků, je neodpustitelně naivní. Pokud se mi totiž na klávesnici neusadí múza a nezačne neodbytně poklepávat na monitor, tak mi zpod prstů stejně nic čtivého nevypadne a budu se trápit já i Vy. 

Na závěr si ještě vypíchněme pár informací o mojí maličkosti, bez nichž se nemůžete obejít: Jsem studentkou nejmenované školy v nejmenovaném městě, kde zdárně zápasím v druhém semestru. Za poslední rok jsem si vypěstovala závislost na kávě – nejlépe rozpustné s mlékem; zjistila, že ve žluté barvě opravdu nutně nemusím vypadat jako banán; začala hluboce nenávidět všechny žvýkače-mlaskače (žvýkačka není povolenkou k nekonečnému vyluzování protivných zvuků) a popotahovače; a v neposlední řadě si uvědomila, že pokud nezačnu zase psát, vybuchne mi ze všech myšlenek v brzké době hlava…

… pro začátek snad stačí…a teď mě omluvte, ze stolu na mě zírá poslední výzva semestru, kterou je třeba pokořit! 

PS: S blogspotem začínám, tudíž bude chvilku trvat, než to tu dostanu pod kontrolu…ale trpělivost růže přináší :)