Nastal čas...

… udělat si zase jednou pár nepřátel :D

Než se pustím do článku na téma, které mě poslední dobou zaujalo, chtěla bych se pochlubit, že jsem dnes posledním testem úspěšně zakončila první ročník vysoké školy, a protože na naší fakultě je druhý semestr údajně tou první největší zkouškou, která odhalí slabé články, a já odcházím s čistým štítem, mám opravdu radost.

Tak jsem si trochu načechrala peříčka a teď už k tomu hlavnímu. Jak asi všichni víme, od minulého roku čeká na studenty státní maturita. Sama jsem ji loni mezi prvními absolvovala, takže vím z vlastní zkušenosti, jaké klady a zápory tato zkouška má. Rok se s rokem sešel, bylo tu další testování plošné maturitní zkoušky a s ním se ve zpravodajství roztočil kolotoč obviňování, které mělo za cíl nalézt viníka velkých neúspěchů.

                                

Nejprve se na světlo světa prodraly problémy se zadáním vyšší matematiky, které bylo neúměrně vzhledem k času, který museli studenti splnit. Co je na tom pravdy Vám nepovím, protože kariéra matematika mě určitě nečeká, pokud se náhle neprobudí nějaký dlouho ukrývaný talent. Nedávno však na povrch vyplaval pro mě zajímavější problém: SLOH.  „Slohovkám“ jsme se na základní a střední škole nikdo vyhnout nemohl. Ovšem pro značnou část maturantů byla slohová práce letos nepřekonatelným problémem. Říkám si: „Čím to je?“ 

                                          

  Pokud budeme pátrat v médiích (zvláště internetových), najdeme v naprosté většině jediného viníka: CERMAT! Ano, ta zlá společnost, která bezdůvodně úžasné slohy geniálních studentů oznámkovala za pět. Opravdu je chyba jen na straně hodnotitelů? Nemyslím si. Samozřejmě, určitě existuje určité procento oprávněných stížností. ALE! Projděme si internetové diskuse, facebook a další. To je panečku slovní zásoba a úroveň vyjadřování, že?  Pokud chcete sebrat odvahu a zapojít se do nějaké debaty, mám pro vás doporučení: Nepoužívejte příliš složitá souvětí, ironii, ani si moc nehrajte se slovíčky – pokud tak učiníte, hrozí, že část diskutujících nebude schopna pochopit obsah vašeho příspěvku. Střílím teď i do vlastních řad, ale ať se vám to líbí, nebo ne, velká část mladých lidí se dnes neumí písemně vyjádřit (pokud tedy neexistuje přímá úměrnost mezi množstvím vulgarit a kvalitou textu). Jako dokonalý příklad mohu uvést nedávnou zkušenost, kdy mi jistý známý poslal na kontrolu tři krátké věty, které chtěl zveřejnit jako oficiální sdělení na internet…dvě ze tří, které mi od něj přišly, byly tak kostrbaté, že téměř vůbec nedávaly smysl.   

                                                                                                     

Ale abych úplně neodbočila od slohových prací u maturit…

Krátce po zveřejnění výsledků, a začátku protestů proti hodnocení, vznikla na internetu petice. Shodou okolností (zrovna jsem se pokoušela někomu vysvětlit, že naprosté odbočení od zadání vskutku není známkou originality, která si zaslouží ocenit výbornou) jsem na tuto stránku také zavítala. Kromě názorů maturantů a dalších zajímavých věcí jsou zde na porovnání zveřejněny dvě práce a jejich nezávislá hodnocení. První z nich bych považovala právě za tu, u které je stížnost oprávněná. Pravda, nejde sice o dokonalou verzi úvahy, ale z mého pohledu by se k úspěšným počítat mohla. Ovšem v druhém případě mě nezávislé hodnocení spíše šokovalo nízkými nároky. 20/30 bodů je tu připisováno slohu, který je (ať se na mě autorka nezlobí) na úrovni žáka druhého stupně základní školy a i tam by jej někteří roznesli na kopytech. To ve mně vyvolalo neodbytný dojem, že by se některým lidem opravdu ze všeho nejvíc líbilo, kdyby se maturita dostávala za milý úsměv a krásné modré oči.

Shrnuto a podtrženo: Jsem rozhodně na straně maturantů, kterým bylo opravdu ublíženo a jejich jinak kvalitní práce byla sražena na dno kvůli prkotině a špatné náladě hodnotitele.  Ale nelíbí se mi, kolik těch, kteří odevzdali sloh pochybných kvalit (spíše nekvalit), najde v sobě tolik drzosti, aby obviňovali v první řadě všechny okolo. Ne každý může být nadaný spisovatel, ale pokud se chci chlubit nějakou úrovní vzdělání, musím předvést tomu odpovídající schopnosti.

A rada na závěr? Spousta kritiků říká, že psaní slohů se nedá naučit. Já prohlašuji, že z větší části dá. Jak? Tím, že čas od času vypnete televizi, místo internetových stránek si otevřete úplně obyčejnou knížku a budete si Č-Í-S-T. Ano, tak snadné to je.