Za kulturou: Titanic

Jak už asi mnoho z vás zaznamenalo z upoutávek v televizním vysílání a na internetu, od letošního února probíhá v Praze v Letňanech výstava mapující tragickou historii zaoceánského parníku Titanic. Jako mnoho dalších jsem neodolala, a tak se s vámi teď můžu podělit o své dojmy. Předem se omlouvám za kvalitu fotek. Ve většině sálů nebylo osvětlení vhodné pro fotografování na mobil a s bleskem se na výstavě fotografovat nesmí. 

Replika chodby

TIP: Pokud to bude jen minimálně možné, tak vám doporučuji navštívit expozici během pracovního týdne. Na FB stránce se od části návštěvníků může dočíst negativní komentáře k frontám a davům o víkendech. My jsme na naši dámskou jízdu vyrazily ve středu od půl šesté večer a bylo tam téměř prázdno. Rozhodně musím vyzdvihnout všechny pracovníky výstavy, kteří byli neuvěřitelně milí.

Jak to probíhá? U vstupu dostane každý z návštěvníků elektronického průvodce a palubní lístek se jménem a příběhem reálné osoby. Je to takové vaše alter ego pro celou prohlídku. Já jsem byla úspěšný podnikatel v cestovním ruchu, který byl na cestě z Jižní Afriky se svou o dvacet let mladší ženou a dcerou. Do USA cestoval pan Thomas William Solomon Brown na palubě druhé třídy a jeho cílem bylo otevření nové pobočky ve Spojených státech amerických. Tragédii přežila jen jeho manželka a dcera. 

Kajuta 1.třídy.

Během výstavy postupně proplujete historickým vývojem i stavbou obrovských zaoceánských parníků a jejich osudy. V úvodu prohlídky vám promítnou konstrukci Titaniku a jeho vyplutí na oceán, prohlédnete si vybavení lodě a dočtete se například o tom, co měli pasažéři k obědu a jak trávili svůj volný čas.

"Představte si, že si v dubnu uprostřed oceánu dáváte jahody. Celé je to naprosto neskutečné. Připadáte si, jako byste byli v Ritzu." 

Oceňuji způsob, jakým expozice pracuje s hudbou a osvětlením. Od zářivého luxusu v kajutách první třídy s uklidňující hudbou, se postupně noříte stále hlouběji do nitra lodi. Přiznávám, že jsem měla nepochopitelný respekt vstoupit do místnosti, která byla replikou chodby na Titaniku.

Telegraf.

Po přepychových kajutách následuje méně luxusní druhá třída, třetí třída a kajuty posádky, ve kterých slyšíte hlasité dunění motorů, ze kterého bych nejspíš brzy zešílela. Jak se loď blíží k ledovci a objevují se první varování od jiných plavidel, sály postupně potemní a červené osvětlení dodává pocit blížící se katastrofy. Titanic na veškerá varování o ledu nereaguje a telegrafisté vyřizují soukromou poštu...

Přichází okamžik nárazu a vy se ocitáte v místnosti, kde je o poznání chladněji, vše má modrý nádech, na pozadí září hvězdy a přímo proti vám stojí replika osudového ledovce vytvořená ze skutečného ledu. O osudu Titaniku je v tuto chvíli rozhodnuto a vám nezbývá nic jiného, než sledovat boj o život pasažérů, který popisují exponáty z této části výpravy. Titanic se nakonec rozlomí a pomalu klesá pod vodu v místě, kde se dno nachází skoro 4 kilometry pod hladinou.

Poslední sály shrnuji objev vraku, snahy o vylovení exponátů z této výstavy a také konstatuji, že v následujících desítkách let se vrak legendární lodi zcela rozpadne.