A kam prcháš uprchlíku? Budeš pro nás hrozba?

Pssst! Slyšíte, jak to kolem tiše křupe? To jsem právě po špičkách vstoupila na velmi tenký led, jehož slabá vrstva dělí moje nohy od studené mokré temnoty. Stačí jeden chybný krok, jedno špatně upuštěné písmenko a půjdu si nedobrovolně zaplavat. O čem to bude dnes? Chtěla bych tu publikovat svůj momentální postoj k tématu, které hýbe Evropou posledních několik týdnů a měsíců. Ten, kdo ještě neslyšel o otázce migrantů, kolem nás nejspíš chodí se zavázanýma očima a se špunty v uších. Je správné přijímat uprchlíky z Afriky, nebo není? A za čím ve skutečnosti prchají? Máme důvod k obavám? Mají pravdu armády xenofobní, nebo nakonec zvítězí optimističtí sluníčkáři? A co na to říká Brusel, plánuje po vzoru Maďarska stavět vlastní plot? 

Pomáhat nebudeme aneb posílejte je rovnou zpátky (a nejlíp v řetězech)

Jak se zdá, problematika uprchlíků připlouvajících přes Středozemní moře rozděluje naše obyvatelstvo na dva nesmiřitelné tábory, které proti sobě prskají síru a projevují odpor vůči chování svých oponentů. Jedni se ohání bezpečností Evropy, hrozbou terorismu, šíření nemocí, růstem kriminality a někteří mají zkrátka problém s tím, že... Fajn, možná bude nejlepší, když v tomhle místě použiji úryvek z knížky, kterou jsem nedávno dočetla a které je tak trochu parodií na střet dvou odlišných kultur a předsudky: 

"A potkal jste vůbec někdy nějakýho Klačana, seržo?" zeptal se desátník, když se vydali dál tichou ulicí. "Tím myslím nějakého z těch pravejch, divokejch." 

"No... ne, ale víš co? Mají dovolený mít tři ženy. To je zločinný, nemyslíš?" ,,To teda určitě, protože já sám nemám ani jednu," prohlásil Noby. 

"A jedí fakticky srandovní věci. Karí a tak."

Noby se nad tím na chvíli zamyslel. "Jako my, když máme dlouhou šichtu, žejo?"

"Nóóó, tak jako... trochu jo, jenže oni ho dělají tak divně..."

"Vy myslíte takový žlutý jako ušní vejškrabek a s hráškem a rozinkama, jak ho dělala vaše máma?" 

"Právě! V klačským karí se můžeš hrabat, jak dlouho chceš, a nenajdeš ani kousek tuřínu!"

"Já taky slyšel, že jeděj ovčí oči," přidal si Noby, mezinárodní gur-kmán.

"To máš taky pravdu."

"Takže žádný normální klasický jídlo jako jehněčí brzlík, vepřovej rypáček nebo bejčí koule?"

"Jasně, že ne." 

Tračník cítil, že se z neznámého důvodu zase ocitá na tenkém ledě. 

"Hele Noby, když už nic, tak prostě nemají správnou barvu a tím to pro mě končí."

"No, je skvělý, že jste na to kápnul Frede!" přikývl Noby tak spokojeně, že seržant Tračník si byl téměř jist, že to myslí vážně. 

"Ono je to vlastně jasný," připustil. 

"A... heleďte, jaká vlastně je ta správná barva?" zeptal se Noby.

"Bílá, samozřejmě!"

"Takže ne cihlově červená? Protože například vy máte..."

"To si ze mě děláte srandu, desátníku Nóblhóchu?"

"Jasně, že ne, seržo. Ale... jakou barvu mám já?" 

To přinutilo seržanta Tračníka k zamyšlení. Někde na těle desátníka Nóblhócha jste mohli najít barevný odstín odpovídající každé zeměpisné oblasti Zeměplochy a několik dalších, které byste našli jen ve specializovaných lékařských knihách. 

"Bílá je... to je...bílá je stav... stav tvý mysli," řekla nakonec. "Je to..., když děláš celej den poctivou práci za poctivej plat a takový věci. A pravidelně se myješ." 

"Prostě se jen tak nepoflakuješ kolem." 

"Správně." 

"Nebo... třeba... makat bůhvíkolik hodin jako Muibarak!" (pozn. pan Muibarak pochází z Klače)
(převzato z: Hrrr na ně! - Terry Pratchett)

Zkrátka se nám tu promítá strach z neznámého, který přiživuje bouřlivé reakce na kvóty Evropské unie a celkově na přijímání uprchlíků. Z tohoto tábora čas od času přiletí nějaká ta touha po "střílení, potápění lodí, zaplavování tunelů" a dalších věcech, nad kterými se rozum začne zadrhávat a mozek nechápavě koulí buňkami.

Všechny sem pozveme bez kontroly a splníme jim jejich přání, mají na to právo!

V opozici k první skupině se nachází zastánci názoru, že Evropa by bezpodmínečně měla přijímat všechny žadatele o azyl, poskytnout jim podmínky na úrovni místních obyvatel a dovolit jim, aby si následně přivezli i své rodiny. Vždyť je to snadné. Oni všichni chudáčkové utíkají ze zemí, kde jsou v ohrožení života a strádají. Evropa je bohatá, těch pár desítek tisíc uprchlíků se v ní ztratí a pro zdejší xenofobní obyvatele to bude příjemné multikulturní obohacení, které pozvedne naši ekonomiku. Posledním výstřelkem je pak petice, která požaduje zmírnění požadavků pro žadatele o azyl, které by usnadnilo jejich příchod. Vždyť hnusné rozvinuté rasistické země mohou za to, co se v Africe dnes děje! Nejlepší by bylo, kdyby si každý povinně nastěhoval domů jednu uprchlickou rodinu, o kterou by se staral na vlastní náklady. Hlavně zapojit srdíčko!

Bez pravidel to zkrátka nepůjde

Jak asi vyznívá ze způsobu, kterým jsem popsala tyto dvě skupiny, já se nepřikláním k žádné, z těchto dvou extrémních stran. Myslím si totiž, že problematika uprchlíků je natolik složitá, že se musíme vyvarovat všech polovičatých "hurá-akcí," nebo si zaděláme těsto na pekelně problémový chlebíček. Ano, Evropa by měla pomáhat lidem, kteří jsou v potížích, ale Evropa by to neměla dělat bez rozmyslu, aby svým dobrodiním neohrozila sama sebe. Oba tábory by se tak měly chytit za nos a trochu se zamyslet.

Není to tak dávno, co byla Evropa ve válce a i naši lidé vzali za vděk ochranou jiných států v případech, kdy jim hrozilo bezprostřední ohrožení. Pravda je, že ne vždy se jim jí dostalo. Tito lidé utíkali z naší země, aby mohli bojovat ze zahraničí a aby ochránili své rodiny, se kterými se mohli po válce vrátit do své vlasti. Proč tedy teď odpírat pomoc lidem, kteří ji opravdu potřebují? Ano, musíme pomáhat! Pomáhat je lidské a je to správné. S tím naprosto souhlasím.

Ale tahle mince má i druhou stranu. Evropa není nafukovací a střetávají se nám tu poněkud odlišné kultury. A i když se to někomu nemusí líbit, všichni lidé nejsou sluníčkoví a kytičkoví. Někteří vám ublíží kvůli vašemu náboženství a protože máte něco, co oni zrovna nemají a chtějí to teď hned. Proto si myslím, že by i v dnešní době pro přijímání uprchlíků a vyřizování žádostí o azyl měla být dána a zachována striktní pravidla. Co musíš splnit-jakou prohlídkou musíš projít-jaká pravidla musíš dodržovat-co se bude dít, až se situace v tvojí zemi vyřeší. Zdá se vám to přísné? Možná, ale není poněkud nerozumné, aby se nám tady potloukali lidé z problematických oblastí, kteří jsou bez dokladů, bez zázemí a vlastně o některých z nich vůbec nic nevíme, protože po zadržení lžou o svém původu a důvodech, kvůli který sem přišli? Je rozumné hned v počátku připustit, aby někteří uprchlíci ve skupinách poškozovali cizí majetek a ohrožovali sebe i řidiče ve snaze dostat se nelegálně do dalšího státu? Co tím dáváme celému světu najevo? Že se tady dohadujeme o hloupostech, sepisujeme absurdně rozsáhle dokumenty o produkci karamelek a neumíme si při prvním problému udělat pořádek?

S příspěvků těch, kteří mají k migraci neochvějně kladný postoj, mám občas pocit, že věc vidí poněkud okrajově a nedomýšlí ji do konce. Krásným příkladem byl onen diskutující student v Máte slovo, který tvrdil, že bohaté zdroje jsou, ale už nám nějak nebyl schopen odpovědět na otázku: "Kdepak se nám schovávají?" Pod dubem, nebo snad za dubem? Však my si na ně počíháme! Tohle není jen o tom, že si řekneme: "Jé, on tvrdí, že u něj mu něco hrozí, tak si ho sem vezmeme, ať si tady žije." Ona na tohle navazuje nějaká další zodpovědnost za toho člověka a za zdejší obyvatele. Ten člověk musí něco jíst, někde musí bydlet, bude se chtít spojit se svojí rodinou a opravdu může být v některých případech potenciálním zdrojem problémů. Vy sami jste ochotní si tohle vzít na svoje triko? A co se bude dít, pokud se nám ho teoreticky podaří začlenit, ale nebude schopný se uplatnit na našem běžném pracovním trhu? Budeme ho nějak podporovat dávkami? Najde si někoho, kdo ho zaměstná ilegálně a za výrazně nižší mzdu? Upravíme systém tak, aby byl na trhu zvýhodněn? Jenže tohle všechno bude mít další náklady, a pokud takových uprchlíků bude víc, tak to povede k dalšímu pokroucení pracovního trhu a nenápadnému podkopávání ekonomiky. Přijímání migrantů ve velkém má prostě svá rizika, se kterými se musí kalkulovat.

Pomáhat je správné, ale musí se k srdíčku přidat i rozum

Pomoc všeho druhu s dobrovolníky proudí do rozvojových států už několik let. Ne každá taková pomoc je ale správným způsobem koncipovaná. Mnoho humanitární pomoci je rozdělováno stylem "tady ti něco vezu a dělej si s tím, co uznáš za vhodné." Prostředky potom končí v rukou tamní mafie, nebo jsou nerozumě vyplýtvány. Proč neučíme ve větším rozsahu tamní obyvatele, že pokud tu krávu nesním rovnou, tak z ní budu mít mléko, hnojivo, pracovní sílu a telátko, takže na konci budu mít krávy dvě, tři, čtyři... stádo pro celou vesnici? Proč je často svým přístupem učíme, že nevadí, když tu krávu rovnou zabiji a sním, protože mi někdo doveze další? Dobytek je jen příklad, tohle lze aplikovat téměř na všechno i na peníze. Taková pomoc je možná od srdíčka, ale je k ničemu a celou situaci spíš zhoršuje. A já bych byla jen nerada, aby si Evropa podobný způsob "pomáhání" zavedla na svém vlastním území a lákala sem tímto tisíce ekonomických migrantů, kteří uvidí, že tu i bez práce dostanou koláče.

Co si myslíte o současné situaci kolem uprchlíků? 

Budou pro nás přínosem, nebo je vidíte jako potenciální hrozbu? 

Myslíte si, že Evropa má povinnost je přijmou na svoje území? 

Jaké je podle vás ideální způsob pomoci?