Zapojte se do Ukliďme Česko 2016!

Co budete dělat 16. dubna 2016? Ještě nevíte? Není vám lhostejné, co se děje ve vašem okolí? Nebaví vás nečině přihlížet a čekat, až někdo problém vyřeší? Pak tu máme příležitost právě pro vás. Letos se uskuteční už třetí ročník dobrovolnického úklidu pod vedením organizace Ekosmák. Tento úspěšný projekt se zaměřuje na odstraňování černých skládek a nepořádku v přírodě naší republiky. V loňském roce během jediného dne odstranilo 31 061 dobrovolníků z naší přírody 1 022 tun odpadu. 

Jak se můžete zapojit?

Webová stránka uklidmecesko.cz nabízí svým návštěvníkům hned několik možností. Úklid můžete podpořit v rámci vaší firmy, školy a poskytnout mu mediální podporu tím, že budete na tuto událost odkazovat na svých webových stránkách a na facebooku. Pomůžete tím nejen k hledání nových dobrovolníků, ale také k rozšíření povědomí o tom, že odpad patří do popelnic a kontejnerů. Odhazování pytlů s odpadky do volné přírody je bezohledné a hloupé. Že to musí vědět každý? Jak se zdá, stále tomu tak není. Tímto zdravím onoho myslitele, který u nás v obci neustále odhazuje svůj odpad pod most ke korytu potoka, když 100 metrů od onoho místa jsou přistavené kontejnery na odpad. Les není vaše soukromá skládka, kolego. 

Pokud patříte mezi ty, kteří se neštítí špinavé práce, můžete se zaregistrovat jako dobrovolník a připojit se k některému z lokálních úklidů. Zdá se vám, že ve vašem okolí je černá skládka, která by zasloužila odstranit, a na webových stránkách se zatím neobjevil nikdo, kdo by se zabýval nepořádkem ve vaší obci? Nevadí. Zdokumentujte zaneřáděnou přírodu a nahrajte fotografie na stránku mapující černé skládky na našem území. 

Stále vám to nestačí? Zaregistrujte se jako pořadatel, vytvořte událost a společně s vašimi přáteli, zastupiteli obce a místními spolky se do toho pustě sami. Naplánujete svůj úklid, propagujte ho a poskládejte svůj tým dobrovolníků. Projekt Ukliďme Česko a jeho partneři vám poskytnou mediální i materiální podporu. Veškeré novinky se dozvíte na facebookovém profilu projektu.

Jak to vypadalo loni u nás si můžete přečíst  v tomto článku. 

Zlobiví imigranti! Iracionální Evropa

zdroj: aktuálne.cz

Mediálním světem hýbe posledních několik dní šokující událost, ke které došlo během oslav nového roku v sousedním Německu. Obtěžování německých obyvatelek několika tlupami mužů severoafrického a arabského vzhledu ve velkých městech překvapilo nejednoho optimistu a bylo tamní vládou striktně odsouzeno, Představitelé státu byli údajně zděšeni jako správný pastevec, kterému zlý vlk nakousl pár oveček. Pravda, tenhle pastevec pozapomněl zavřít ohradu a navíc před ni postavil ceduli s vřelým uvítáním pro každého, kdo jde zrovna kolem. Němečtí státnici teď zmateně rozhazují ruce. Jak si mohou lidé, kterým tato země poskytla azyl, dovolit v tlupách lovit a obtěžovat místní ženy? Jak si mohou dovolit porušovat zákony, když evropské země vydávají brožurky, ve kterých je přeci jasně uvedeno, že žena musí souhlasit, aby došlo ke styku, a znásilňování evropanek je fujky? Čím to, že nám to nefunguje? 

Mě napadají další a trochu jiné otázky. Jak se mohli v prvních dnech němečtí zástupci obhajovat tím, že jde o osoby, které žijí v Německu už delší dobu, takže nejde o problém letošních imigrantů? Neukazuje tohle náhodou na daleko větší a hlubší problém? Neměli by být tito lidé za ty roky, které tu údajně žijí, už dávno integrovaní a znalí místních poměrů? Bere ta paní, která chce vydávat kodex chování pro německé ženy, nějaké prášky na hlavu? Jak dlouhá je paže paní Reker? Začnou německým ženám rozdávat papírové pytlíky na hlavu a asexuální vaťáky, aby náhodou někoho neprovokovaly? 

Před pár týdny jsem ve svém článku zmiňovala, že Evropa by měla pomáhat, ale měla by si zachovat racionalitu a vše řídit jasnými pravidly. (Vynechme, že za svůj přístup jsem odpůrci uprchlíků označována za sluníčko a ve stejné době jsem nadšenými multikulturisty označována za xenofoba. Umírněný přístup bez emocí se dnes asi nenosí.)  Evropa tohle nedělá. Evropa si plete příčinu a důsledek. Evropu zřejmě vedou pomatení blázni odtržení od reality, kteří se zabývají nesmysly a v krizi jsou bezradní jako prvňáček před základní školou. Evropa své problémy řeší ústupky, zatímco problém dále prohlubuje. Proč by měli tito příchozí lidé dodržovat naše pravidla, když na nich nejsou vymáhána a je o nich pouze mluveno? Proč je akceptováno neakceptovatelné chování? K smíchu je vzhledem k současnému dění fakt, že kolem Vánoc proběhl v médiích článek o migrantovi, který se v létě nelegálně pod průlivem po kolejích dostal do Velké Británie, za což byl zadržen a uvězněn. Tamní dobrovolnická organizace za tohoto muže zaplatila kauci a byl mu udělen statut azylanta. Autor článku zároveň konstatoval, že tamní soudy se rozhodují, zda udělení azylu není v rozporu s tím, aby byl dále řešen a trestán způsob, jakým se tento člověk do Velké Británie dostal. Co asi tímhle přístupem ukazujeme těm dalším tisícům, které by také rády překročily hranice? 

Dítě není mrtvé, protože vyspělé země mají imigrační zákony

A máme tu další z článků ze série zajímavých osobností. Tentokrát jde o mírně kontroverzního britského politického novináře, který je v našich končinách známý především svými postoji vůči multikulturalismu, Evropské unii a imigrantům. Příznivci ho označují za člověka s rozsáhlým všeobecným přehledem a schopností perfektní argumentace, za kterou byl oceněn prestižním britským oceněním pro politické žurnalisty. Jeho kritici jej označují za fašistu, křesťanského fundamentalistu a netolerantního antisociálního toryovce. Proč taková označení? To pochopíte po přečtení tohoto článku. A víte co? Začněme citátem: 

„Dítě není mrtvé, protože vyspělé země mají imigrační zákony. Dítě je mrtvé, protože zločinní překupníci cynicky riskovali život svých obětí v honbě za penězi.“ 

twitter.com

Když se řekne Hitchens, většina lidí si vybaví Christophera Hitchense, který byl před lety zvolen za jednoho z nejvlivnějších intelektuálů světa. Christopher byl vyhlášeným ateistou, obhájcem Evropské unie a levicové politiky. Jeho mladší bratr Peter je jeho přesným opakem. Je známý svou přímočarostí a kontroverzností svých textů, ve kterých kritizuje politickou korektnost. 

Názory, které se nemusí líbit 

Mladší Hitchens ve svých článcích často vystupuje proti Evropské unii a její politice, kterou označuje za pouhé pokračování války moderními způsoby. Upozorňuje na to, že se Německo stále pokouší chovat jako vůdce celé Evropy, kterému věrně slouží Francie, zatímco Velká Británie sedí na okraji kontinentu a je zcela bezmocná a naštvaná. S tím souvisí i jeho kritika dění kolem podpisu Lisabonské smlouvy. V této době vnikl jeho článek How the Czechs are fighting the marshmallow EU tyrant, za který dostal Orwellovu cenu za politickou žurnalistiku. V poměrně rozsáhlém textu vzpomíná na svůj pobyt v Praze v předrevolučním období, kde byl umlčován slovy: „Drž hubu, ty hlupáku," za poznámky k politice v tramvaji, a poukazuje na komplikovanou historii české samostatnosti, která dnes logicky ovlivňuje postoj vůči takovým dohodám, které mohou negativně ovlivňovat suverenitu státu. Zároveň zkritizoval postoj své vlastní země, které dle něj dostala možnost ukázat svou hrdost a namísto toho zradila Českou republiku a zanechala ji v boji samotnou. 

zdroj: dailymail.co.uk

Ač byl sám znechuceným svědkem dění v zemích Sovětského svazu, kde působil jako zahraniční reportér, dnes poukazuje opakovaně na pokryteckou politiku zemí NATO a EU. Tyto státy dle jeho názoru neustále kritizují dění v Rusku, zatímco okázale přehlíží nedemokratické dění v Turecku, protože se jim to zrovna nehodí. Zároveň zmiňuje, že jsou to právě tyto organizace, které se v posledních letech svým vlivem neustále přibližují k hranicím Ruska a zvyšují svůj vliv ve světě tím, že strkají nos tam, kam ho strkat nemají. Namátkou, Hitchens vystupoval proti zapojení evropských států do dění v Libyi. 

Staví se také proti přehnanému propagování homosexuality: ,,Reforma, která začala poptávkou po toleranci, se změnila na jemný, ale smrtelný program netolerance. Poté, co jsme právem připustili, že to, co dělají lidé za zavřenými dveřmi ložnice, je jen jejich věc, jsme teď nuceni stát v ložnici a tleskat jim," což pravděpodobně částečně souvisí i s jeho křesťanskými postoji. 

Multikulturalismus, islám a Evropa 

Mnohým čtenářům mohou připadat kontroverzní a nemístné také jeho texty vztahující se k jednomu z nejzásadnějších problémů současnosti. Už před několika lety vyšel jeho článek, ve kterém upozorňoval na problém, který by Evropa měla přestat ignorovat. Tímto problémem byl sílící vliv islámu v turecké společnosti. Hitchens po své návštěvě této země poukazoval na to, že mezi tamními mladými lidmi se prvky tohoto náboženství rychle šíří, a ačkoliv například pro místní ženy to znamená omezení jejich svobody, ony se k němu hlásí dobrovolně. 

Ve svých textech z poslední doby se rozhořčuje nad tím, že on, jako občan Velké Británie a Evropské unie, prochází mnohdy při vstupu do své vlastní země komplikovanou kontrolou, zatímco kdejaký "Syřan," který záhadně ztratil své doklady a nepamatuje si, kde v Sýrii žil, se může volně pohybovat Evropou. Ve svém nedávném rozhovoru pro polské stránky uvedl, že přistěhovalectví je pro Británii již několik let velkým problémem, nicméně je dnes pro všechny jednodušší kritizovat přistěhovalce z evropských států, neboť vám nehrozí, že za to budete obviněni z xenofobie a rasismu. Zástupci Británie dle něj podléhají vlivu mnohdy pokryteckých organizací i dobrovolníků a vzdávají se "ostrovního bezpečí," které slábne díky rostoucímu vlivu islámu. 

Jeho kritice neutekla ani německá kancléřka Merklová, které se po uzavření hranic Německa vysmíval: "Pochopili ten jednoduchý bod, že nekriticky otevřené dveře pro ekonomické migranty budou zvyšovat celkový počet takových migrantů."

I přes tyto názory se ovšem nestaví proti samotné pomoci válečným uprchlíkům. To, co mu vadí, je současný systém, který vede pouze k tomu, že je dobročinný aparát zatěžovaný a zpomalovaný lidmi, kteří ve skutečnosti žádnou pomoc nepotřebují. Jak uvedl, Evropa může pomáhat a může být dojata příběhy uprchlíků, ale musí si zachovat racionalitu, neboť někteří příchozí vykazují chování, které je z hlediska evropského chápání uprchlíka a evropských hodnot naprosto neakceptovatelné. 

Pokud si budete chtít od tohoto autora přečíst víc, můžete navštívit jeho blog: http://hitchensblog.mailonsunday.co.uk/ 

Znáte tohoto britského novináře? 

Souhlasíte s jeho názory, nebo se kloníte spíš na stranu jeho kritiků? 

Předvánoční plkání

"Lidi jsou vážně zlí." .. "Nejsou zlí," namítl Fermín. "Ale pitomí a to není totéž. Zlo představuje jakousi morální hodnotu, vyžaduje záměr a jistou úvahu. Pitomec nebo blb nijak nepřemýšlí ani neuvažuje. Jedná pudově jako hovězí dobytek. Je přesvědčen, že jedná správně, že má vždycky pravdu, a je pyšný na to, že se s odpuštěním tentuje do každého, kdo mu připadá jiný. Kdo se od něj liší, ať už barvou, vírou, jazykem, národností nebo, jak je tomu v případě dona Federika, svými volnočasovými aktivitami. Světu by vskutku prospělo více skutečně zlých lidí a méně omezených tupců."

(Carlos Ruiz Zafón - Stín větru)

Tenhle citát je nejen geniální, ale tak nějak vystihuje moje myšlenkové rozpoložení posledních dnů a týdnů. Neptejte se proč, nikdo vám na to nehodlá odpovědět. Schovám si to totiž pro svůj první scenáristický počin, díky kterému získám svou vlastní hvězdu na chodníku slávy v Hollywoodu. Bude to něco mezi "béčkovou" komedií, tragédií a napínavým dramatem. Pro potěchu milovníků zvířat obsadím do hlavních rolí plivající lamu a vypelichaného dromedára. I Steven Spielberg proti mě bude nevýrazný amatér. Teď vážně, už jste si někdy připadali jako součást absurdní, přihlouplé a nekonečné telenovely? Já se tak cítím zrovna teď a už jen čekám, až se mi tu objeví Esmeralda a začne zmateně narážet do stěn. Ale beru to z té pozitivní stránky. Co nás nezabije, to nás posílí, říká známé moudro. Tak třeba ze mě jednoho dne bude Herkules! (Ne, nemyslím to lepidlo.) 

A já se o sobě díky tomu zase přiučila pár věcí, protože v posledních několika týdnech se mi dostalo třech amatérských posudků na moc osobu, ze kterých jsem si odnesla následující: 

• Ať už to znamená cokoliv, jsem prý jedna z mála holek, co to má v hlavě srovnané. Takové hodnocení potěší, ale když tak nad tím tak přemýšlím, připadá mi to v praxi spíš jako nevýhoda. 

• Pokoušet se v lidech vidět a podporovat to lepší, je naivní a měla bych se to urychleně odnaučit. V nahnilé slupce zřejmě dobré ovoce nenajdeš. 

• Musím zapracovat na podlézavém chování a neupřímných úsměvech, protože jinak působím arogantně. Tak moment, není tenhle bod s těmi předchozími vlastně v rozporu? 

PS: Máte-li dojem, že tenhle článek je naprosto o ničem, není do jen váš dojem. :D

Paříž přitvrdila ve svém boji proti cigaretovým nedopalkům

Chcete vidět, jaké domácí úkoly má student ekonomické žurnalistiky? Rozhodla jsem se, že když už se s těmi texty patlám, tak vám sem hodím malou ukázku, která se mi hodí do rubriky životní prostředí. Následující článek má být zpráva na internetovou žurnalistiku, kterou jsem odevzdávala na minulou hodinu. Budoucí zájemci o studiu si tak můžou udělat obrázek o tom, co se od nich bude očekávat a kritici mi zase můžou říct, na čem bych měla zapracovat. :) 

UPOZORNĚNÍ: Pane kolego, pokud jste kontroloval zda odevzdaný článek není výsledkem plagiátorství a narazil na tenhle blog, pak vězte, že jsem vaše studentka a tohle je opravdu můj text. :D

Ve čtvrtek 1. října vstoupilo v Paříži v platnost nařízení, které se dotkne nejen domácích kuřáků, ale i nepořádných návštěvníků hlavního města Francie. Od tohoto měsíce může být za odhazování cigaretových nedopalků v ulicích metropole udělena pokuta ve výši 68 euro. Pařížská radnice tímto krokem reaguje na stále se zvyšující množství cigaretového odpadu, s kterým je spojen nárůst nákladů na úklid a znehodnocení tamního životní prostředí.

zdroj: cebus.cz