Co pomáhá na nachlazení?

Teplé dny, studené noci. Našemu tělu se prudce měnící teploty vůbec nelíbí, a tak mám kolem sebe poslední dobou spoustu posmrkávajících jedinců, kteří se shání tu po papírovém kapesníčku, tu po mentolových bonbónech, aby se vypořádali se škrábáním v krku, a někteří už své zdravotní problémy řeší i přípravky z lékárny. Nachlazení zkrátka dokáže i teď v létě pořádně potrápit. Jak se s ním vypořádat?

Zázvor = první pomoc

Ještě před dvěma lety byla první záchrana, po které jsem sáhla, když se začala hlásit nepříjemná bolest v krku, krabička prášků. Pak jsem ale objevila účinky „kouzelného kořene“ (můj mozek si ze záhadných důvodů odmítá zapamatovat slovíčko zázvor, a tak se tahle přezdívka, kterou jsem mu dala, u nás už zabydlela). Čaj připravený z oddenků zázvoru pomáhá při nachlazení, rýmě a tlumí i bolest v krku při angíně – už po prvním šálku se vám uleví. Takže pokud cítíte, že váš organismus začíná podléhat nemoci, zajděte si do zeleniny a připravte si čerstvý čaj z téhle rostlinky.

Jak na to? Část zázvoru oloupejte (stačí opravdu malý kousek cca 2-3 cm), nastrouhejte a zalijte vroucí vodou. Nechce vylouhovat. Nakonec oslaďte (samotný opravdu není žádná mňamka) cukrem nebo medem (můžeme dochutit i citronem). Pokud si čaj chcete ještě trochu doladit, můžete během louhování přidat hřebíček nebo kousek celé skořice.

Bezinky do boje!

Jako pomocníčka pro zázvor používám nám všem známou rostlinu. Černý bez roste na okrajích luk a silnic, a tak není těžké v době, kdy dozrávají jeho plody (od srpna do září) natrhat libovolnou zásobu. Zralé kuličky (které jsou za syrova mírně toxické!) téhle rostliny se dají použít při mnohých zdravotních problémech, protože obsahují velké množství užitečných látek. Existuje více způsobů zpracování (čaje, džemy…), já se zaměřím na  ten, který užívám a tím je:

Bezinkový likér: Na přípravu budeme potřebovat 2 litry otrhaných bezinek (takže se připravte na pořádnou piplačku, fialové ruce a zákeřné malé kuličky, které se budou snažit utíkat z misky), litr vody, kilogram cukru, 2 sáčky vanilkového cukru, 2 lžičky kávy a rum. Bezinky nejprve svaříme s vodou (15 – 20 minut), pak tekutinu přecedíme a důkladně vymačkáme přes síto. Povaříme s cukrem, přidáme dvě lžičky kávy a směs necháme krátce projít varem. Nakonec přimícháme do zchladlé šťávy ½ litru rumu. Likér nalijeme do lahví a uchováváme v chladu. Mlsné jazýčky mohou během vaření přidat vanilku, citron nebo skořici.

 (Na přípravu likéru existuje několik rozdílných receptů, proto je na kuchaři, aby si našel ten pro něj nejlepší.)

O nadváze a vychrtlinách

Diety. Nezdravá strava. Cvičení. Lenošení. Nekonečný boj s vlastním tělem a myslí. Žijeme v době, kdy je kladen velký důraz na to, jak vypadáme. S úzkostí hlídáme své účesy, pleť i oblečení. Zároveň si ale naše společnost navykla na styl života, který jí vůbec neprospívá. Sedavá zaměstnání, zábava u televizí a počítačů, hromady nezdravého jídla, z kterého by se odborníkům na výživu ježily vlasy hrůzou, už od dětství. Není vůbec divu, že se vše podepisuje na našich tělech. Zdá se vám, že ze všech sil směřuji k dalšímu poučnému článku ve stylu: hýbej se a nežer? Těsně vedle! Tohle raději přenechám stránkám Žena.cz, jejíchž autorky se tímto tématem, soudě dle počtu článků o dietách a nadváze, zjevně pokouší vyplnit okurkovou sezónu. Mému oku se znelíbila zcela jiná věc, která má ale s předchozím mnoho společného.

Kde je správná cesta?

Chování, které vám budu popisovat, není novinkou posledních let, ale s rozšířením internetu a tloustnutím společnosti se pro mě stalo něčím, co už nedokážu ignorovat. Během minulého cca roku se začaly objevovat články, které se pokouší potlačit touhu po nezdravé hubenosti, která se objevuje u některých mladých dívek. Ano, dokonalost, která na nás křičí z billboardů, časopisů i obrazovek, si vybírá svou daň. Už samotné články jdou často bohužel z jednoho extrému do druhého. Místo nezdravé hubenosti, dosažené přísnými dietami, naopak propagují dámy se značnou nadváhou, která také není tou nejlepší cestou. Jednoduše: skok z bláta přímou do louže. Ale pojďme se podívat na jiné místo internetového světa. Na facebooku koluje delší dobu fotografie, která porovnává slečny propagující značku Dove s modelkami světoznámé Viktoria‘s Secret. Každá z reklamních kampaní má svá pro a proti. Každá má své příznivce a odpůrce. Ale co mě zaujalo?

Kážeš proti urážení? Ale co říkáš ty?

"Vychrtliny! Anorektičky! Odporný kostry! Vypatlaný slepice!" Urážky létají jedna za druhou a neušetří žádnou slečnu ani ty, kteří se jich zastanou.  Když se tím tak člověk probírá, začne mít brzy pocit, že štíhlost je zde vlastně velkým zločinem, který navíc nemůže nikdy mít původ v ničem jiném, než v děsivém hladovění, popřípadě bulimii. Už to  samo je směšné. Znám několik slečen, které se věnují modelingu a všechny byly hubené, jsou hubené a budou hubené, i kdyby snědly celého slona i s jeho chobotem. 

Co mě ale v těchto komentářích opravdu překvapuje a obracím nad tím oči v sloup, je dvojí metr, který se tady ujal absolutní vlády a vyměřuje každému jinak. V hojném počtu se tu vyskytují diskutující s pro mě opravdu nepochopitelným sklonem. Jejich příspěvky mají mnoho společného. Obvykle začínají obhajobou lidí s nadváhou a poučováním o tom, jak ošklivé je urážet někoho, kvůli jeho postavě. Copak někdo může za to jak vypadá? Nemůže. Náhle ale přichází zlom…autorovi se do dalších vět začnou vkrádat útržky jako: lepší než vychrtliny, o které nikdo nezavadí pohledem…anorektičky, které by se konečně měly jít nažrat apod. Co se nám to tady stalo? Tohle snad už není urážení, dámy (obracím se především na ženskou část, protože tenhle jev se vyskytuje převážně u ní)? Tohle je snad ta prve propagovaná tolerance vůči jinému? Jak je možné, že na jedné straně skoro hrozí ukamenování i za použití slova: "baculka," protože narážky na váhu prý mohou ublížit, a na opačné straně se slečna osočovaná z anorexie málokdy dočká od okolí zastání? Nepřipadá vám to trochu divné?

Ale jak tohle potlačit? 

Těžko, drazí čtenáři. Doufat v to, že by naše společnost náhle změnila své vnímání tohoto problému, je jen marným přáním. Kořeny jsou, jak se zdá, velmi hluboko a obávám se, že pokud lidé nepřehodnotí svůj postoj k životnímu stylu, bude takovéto vystupování stále častější. Co můžu udělat pro boj s větrnými mlýny, které se nám tu točí? Snad jen čas od času na tohle poukázat a doufat v to, že najdu, i kdyby jednoho, člověka, kterému dokážu otevřít oči.