Jak jsme vrtěli zadečkem

Tak vám povím, že jsem nucena řešit veliké dilema. Mám jít dopsat seminárku, kterou mám v pondělí prezentovat, nebo mám trénovat kroucení mým zadečkem, protože poslední dva dny mi spousta mudrlantů ve svých internetových komentářích tvrdí, že u nás na škole to tak funguje, neboť je to jediná schopnost, kterou místní studentky disponují?

Kdo z Vás ještě neviděl, tomu doporučuji shlédnout video z letošní Miss VŠE, kterou pořádala organizace Studenta.cz v klubu SaSaZu. Považuji za nutné tohle zmínit, protože jsem se několikrát dočetla, že jde o akci pořádanou školou na půdě školy, což není pravda. Ano, mluvím o slavném videu zachycujícím soutěž v "twerkování," které se proslavilo především díky velkému zájmu našeho nejlepšího a nejkvalitnějšího zpravodajství televize Nova. Pochopili všichni mou ironii, že? Od tohoto okamžiku se mediální svět naplnil směsí článků a komentářů na adresu hlavních aktérek a celé školy. I já sama jsem bombardována připomínkami mého okolí, proto mám pocit, že se k tomu musím vyjádřit.

Abych pravdu řekla, tak existenci této soutěže jsem vzala na vědomí až po tom, co mi bylo přeposláno dané video. Ačkoliv jedna z "odbornic" přes charaktery studentů mi tvrdila, že na ekonomce projevujeme extrémní náklonnost k podobným soutěžím krásy, opak je pravdou, do této kauzy většinu z nás celá Miss VŠE prostě nezajímala a já osobně považuji podobné soutěže za celkem stupidní. Nicméně, pokud se to někomu líbí, je to jeho věc. Teď jsem ovšem společně s dalšími 20 000 studenty a absolventy spojovaná s aférou kolem disciplíny, kterou si pro finalistky připravil jeden ze sponzorů. Co k tomu můžu říct?

Začnu tím, že připouštím chybu na straně školy. Nerozumím tomu, proč vzdělávací instituce zaštiťovala soutěž, kde jako jeden z hlavním sponzorů figurovali lidé z něčeho tak informačně podřadného, jako je Extra.cz. Je to pro mě něco nepochopitelného a byla bych ráda, aby se to už neopakovalo, protože tohle chybné rozhodnutí už zpět vzít nemůžeme. Stejně tak si myslím, že děkan Národohospodářské fakulty, který každý rok vítězkám předává osobní dar a byl na akci přítomen, měl proti událostem vystoupit přímo na místě a nečekat na chvíli, kdy se podřadného tance jeho studentek chytí další bulvární kanál (nebudeme jmenovat). Do třetice bych vytkla samotným finalistkám, že víc z nich nepochopilo, o co se pan sponzor pokouší. Je smutné, že se do vystoupení nenechala zatáhnout jen jedna slečna.

Tak jsem si na hlavu nasypala popel a teď bych ráda řekla něco i k druhé straně barikády, protože mě na celém problému unavuje a rozčiluje ještě jedna věc:

Za poslední dva dny jsem se o sobě dočetla, že jsem úplně blbá slepice, které umí jen kroutit zadkem a dělat matraci svému nadřízenému. Dále chodím na školu plnou pochybných a naprosto nevzdělaných charakterů, které dělají ostudu vysokému školství a měli by nás rovnou zavřít, protože jsme stejně banda nevzdělatelných prostitutek, kterým se všichni ostatní vysokoškoláci smějí. A to jako vážně? Opravdu soudný člověk bude na základě jednoho videa hodnotit kvality dalších 20 000 studentů, nespočtu profesorů a absolventů? Skutečně je někdo schopný argumentovat tím, že mu to říkala Máňa Opičkovic, které to vyzradil Franta Vopršálek, který to má od kamarádky sestřenice jeho sousedky, která to četla na "těch internetech"... a ve stejné větě hodnotit něčí inteligenci? Nemohli by si kritici nejprve ujasnit, jaký je rozdíl mezi pořadatelem, sponzorem a tím, kdo je ochoten akci zastřešit? Když už chci veřejně hodnotit úroveň něčího vzdělání, tak bych si patrně sám neměl plést pojmy s dojmy a čerpat své informace z pochybných zdrojů. Čím to je, že se do nás teď pohoršeně trefují studenti instituce, která své kandidátky na krásku školy prezentovala na internetu fotkami ve spodním prádle? To nebylo pod úroveň vysokoškolaček? No jo, tehdy to vlastně nerozmával bulvár stále dokola s výživnými titulky. Zkrátka, opět se na tom vezou lidé, kteří nemají zameteno před vlastním prahem, a neználci jim vesele přizvukují a jsou neskonale šťastní, že si můžou do někoho kopnout a cítit se jako nadřazené existence...

A teď mě omluvte, jdu dopsat tu seminárku pro případ, že se paní profesorka s vrtěním zadečkem nespokojí...

Littering

Postupem času si začínám uvědomovat, že nemalé množství lidí si není jisté tím, co si má vlastně představit pod pojmem environmentální ekonomie. Možná mě někteří dokonce podezřívají, že se přivazuji ke stromům na protestních akcích a držím hladovky kvůli provozu uhelných elektráren. Proto jsem "hrábla" do archivu svých studijních materiálů a tímhle článkem se Vám pokusím trochu přiblížit, co se pod mým oborem může skrývat a čím se například zabýváme. Nemusíte se bát, že Vás čeká hromada odborných pojmů a strohého učebnicového textu. Nebudu Vás tu trápit podrobným rozdělením nástrojů a odkazy na právní předpisy. Všechno je převedené do "laické" řeči, která Vás snad nebude nudit, a doplněné množstvím videí a odkazů pro ty, které by téma zaujalo. :)

Kdo z vás se někdy setkal s litteringem? Že nevíte, co si pod tímhle pojmem představit? Není divu, problematika litteringu je na našem území stále poměrně opomíjeným tématem. Ty z Vás, kteří ovládají anglický jazyk, určitě napadne, že slovo "litter" znamená v překladu do naší řeči "smetí." Jste na správné cestě. Následující odstavce se opravdu budou týkat smetí/odpadků, které potkáváme každý den na ulicích našich měst. Začněme ale s definicí, kterou jsem převzala ze studie pojednávající o výskytu litteringu na našem území v roce 2007. Pokud se s ní někdo z Vás chce seznámit podrobněji, je volně dostupná ke stažení na přiloženém odkazu.

„Litter znamená volně pohozený tuhý odpad v přírodě, v zastavených územích (sídla) a podél pozemních komunikací. Mezi volně pohozený odpad nespadají odpadky odhozené do košů, popelnic, odpadových kontejneru nebo jiných sběrných nádob na odpad, dále velkoobjemový odpad, průmyslový odpad a odpady ze staveb.“ 

 (zdroj: Analýza volně pohozených odpadů v České republice)

Už rozumíte tomu, co se skrývá za tímto pojmem? Kdykoliv odhodíte odpad malých rozměrů v místě, které není určené k jeho odložení (tedy do odpadkového koše), dopouštíte se litteringu. Můžeme sem zařadit například nedopalky z tabákových výrobků, papírky od žvýkaček, obaly od jídla v okolí stánků s rychlým občerstvením, PET láhve v okolí silnic a desítky dalších položek, které splňují podmínku velikosti. Pokud u lesa odložíte vysloužilou ledničku nebo pytel s odpadky, pak jste zajisté pěkné prasátko, které si koleduje o pokutu, ale vaše chování nespadá pod tuto kategorii. Odhazování odpadu není na první pohled významným ekonomickým problémem, protože de facto neexistuje způsob, jak přesně vyčíslit náklady na odstranění důsledků takového chování a ukázat tak lidem, jaká část z veřejného rozpočtu je vynaložena na tento zlozvyk. V rozpočtech většiny obcí jsou tyto náklady zakalkulovány do celkových výdajů na úpravu veřejných prostranství - sekání trávy, zametání ulic apod. Cenu tak můžeme maximálně odvozovat z některých dostupných dat - například dotace pro Armádu spásy,  náklady na úklid v okolí dopravních tepen apod. V každém případě můžeme konstatovat, že se jedná o výdaje, které vznikají zbytečně. A asi se také shodneme na tom, že pohled na odpadky pohozené v parcích, na chodnících a v okolí silnic není nic pěkného. 

Pojďme si shrnout pár údajů: 

• S odhazováním odpadu se častěji setkáváme ve větších městech a to především v letních měsících, kdy roste počet turistů a sportovních aktivit. Taky se Vám stává, že při procházce lesem zakopáváte o plechovky, PET flašky a obaly od sušenek?
• Věděli jste, že nejčastěji odhazují odpadky muži ve věku 18-34 let? 
• V USA se k odhazování odpadků přiznalo 40 % oslovených respondentů. 
•  Jaký odpad lidé odhazují nejčastěji? Podle zmíněné analýzy se velmi často jedná o obalový materiál (PET lahve) a cigaretový odpad, který zaujímá přední příčku z hlediska četnosti. Výhodou cigaretového odpadu jsou jeho malé rozměry, takže "není vidět, kolik ho ve skutečnosti je." Na tento problém naráží následující propagační video: 

• Úklid veřejných prostranství probíhá na většině našeho území dvakrát ročně (jarní a podzimní měsíce). V lokalitách, které jsou turistiky významné, je úklid častější, protože pohozený odpad má negativní důsledky pro turismus. Například v některých částech Prahy probíhá úklid v časných ranních hodinách každý den. 
• Celkové náklady na úklid ulic ve Velké Británii činily v letech 1998-1999 zhruba 400 milionů liber. 
• S odhozeným odpadem souvisí problematika efektu rozbitého okna. Tento fenomén je známý především v ekonomických kruzích a vychází z teorie, že nevábný vzhled prostředí podněcuje k dalšímu nežádoucímu chování obyvatel. Zajímavý pokus založený na této myšlence byl uskutečněn týmem studentů pod vedením Keese Keizera. (pro zdatné angličtináře dostupný ke stažení na tomto odkazu), který prokázal, že v neudržovaných lokalitách lidé ztrácí zábrany k společensky závadnému chování - porušují vyhlášky, roste kriminalita. A naopak, lidé se obávají, že budou společností odsouzeni, pokud odhodí odpadky v místě, které je uklizené. 

• V posledních desetiletích v mnoha státech světa vznikají organizace, které mají za cíl bojovat proti znečišťování okolí. Kromě informačních kampaní pro školy a dobrovolných úklidů se zaměřují na provádění analýz, které mají vést k nalezení efektivního řešení. Můžeme zmínit například britskou odnož: Keep Britain Tidy, která je autorem předchozího videa.

Jak svět bojuje proti litteringu? 

• V některých městech Velké Británie se využívá kamerový systém k dokazování této činnosti. Pachatel se následně stává odstrašujícím příkladem pro ostatní. 
• V Singapuru Vám hrozí nejen vysoké pokuty (v roce 2013 to bylo 500 - 2500 euro), které se stupňují, pokud jste přistiženi opakovaně, ale také povinnost zúčastnit se veřejně prospěšných prací.  
• Zavedení pokutového systému se u nás setkalo s problémem "dokazování činnosti" a také lhostejností příslušných orgánů. Zkrátka: máme příslušnou vyhlášku, ale nikdo se ji neobtěžuje dodržovat. 
• Jedním z nejúčinnějších nástrojů jsou informační kampaně ve školách. Bohužel, tyto kampaně mají často jen dočasný účinek. Ačkoliv roste povědomí o problematice, roste i množství odhozeného odpadu. 
• Podle studie provedené v Basileji nezabrání odhazování odpadu ani dostatečné množství odpadkových košů. Někteří jedinci tu žvýkačku prostě stejně hodí na zem, i když u toho koše stojí a stačí jim jen natáhnout ruku. Otázkou je, co je k tomu vede. :)
• Dostatečný úklid města vyvolává u některých jedinců nechtěný vedlejší efekt: "Je jedno, když to tady zahodím, protože to stejně někdo uklidí." Ano, u takových úvah je ale nutné počítat i s tím, že to někdo musí zaplatit, že to platíme my všichni a tím přicházíme o prostředky, které by bylo možné využít k lepším účelům. 

Pár otázek na závěr: Odhazujete odpadky, nebo je poctivě donesete k odpadkovému koši? Vadí Vám, když někdo hází nepořádek rovnou pod nohy? Napadá Vás, jak snížit počet lidí, kteří se takto chovají? Myslíte, že je účinnější řešení ex post (například pokuty), nebo ex ante (motivovat lidi systémem zálohování nápojových PET obalů)? Setkali jste se s podobnou informační kampaní (ve škole) a motivovala Vás k lepšímu nakládání s odpady (například k třídění)? 

Malý knihomol

Jedna z věcí, kterou si přeji už nějaký ten rok, je stát se hrdým vlastníkem velké knihovny zabírající minimálně jednu stěnu místnosti. Chtěla bych knihovnu, kterou se pyšní nejedna filmová pracovna. Jak řekla Carrie Bradshaw: „Miluju tu vůni (knížek)!“ Myslím, že tohle přání vzniklo někdy v době, kdy jsem si na rodičích vydobyla právo na zřízení průkazu čtenáře místní městské knihovny. Teď se asi někteří z Vás pozastavili nad slovem „vydobyla.“ Má se to tak, že z důvodů mně neznámých si moji rodiče čas od času myslí, že o mně ví víc, než o sobě vím já sama. Zvláštní je, že jde většinou o naprosté prkotiny, ve vážných věcech mi důvěřují. Pro vaši představu: když jsem si přála chodit na lekce hraní na akustickou kytaru, dostala jsem elektronické klávesy s tím, že bych u kytary stejně nevydržela. Pravda, u elektronických kláves se mi tohle stát nemohlo, protože jsem na ně nikdy ani hrát nezačala. Teď kecám, jsem profesionální hudebník v případě světového songu „Běží liška k táboru.“ Taky si pamatuji, jak jsem si jako malá musela na výletech vždy koupit smetanový nanuk, i když jsem spíš fanoušek ovocných sorbetů. Tatínek byl (a dodnes je) zkrátka přesvědčen, že ta smetanová je pro mě nejlepší a názor mých chuťových buněk nebere v potaz. 

Ale zpátky k tématu. Pamatuji si, že rodiče dlouho nesouhlasili s tím, že si zařídím členství v naší knihovně. Byli toho názoru, že vyhodím peníze za roční poplatek, a pak tam stejně chodit nebudu. Už ani nevím, jak jsem nakonec dosáhla svého, ale brzy se ukázalo, že jejich předpoklad byl mylný. Moje maličkost četla, moje maličkost ve čtení trhala rekordy. Měla jsem období, kdy jsem četla průměrnou rychlostí jedna knížka ta dva dny. Teď si představte toho typického knihomola. Ve svém „kritickém“ období jsem měla zabořený nos v knížce před spaním, u jídla, při cestách, v čekárně u doktora, při přestávkách, při koupání (což se se neobešlo bez nehod, kdy si knížka zaplavala v pěně), během hlídání cukroví v troubě… dokonce jsem ji někdy nebyla schopná odložit ani při přesunu s místa A do místa B. Naštěstí u nás ve třídě bylo tehdy dost podobných nadšenců, takže jsme se spolužačkami chodily ze školy rovnou do knihovny pro novou zásobu a soutěžily jsme, kdo se umístí v čtenářské soutěži. A pak to přišlo! Éra Harryho Pottera a netrpělivé přešlapování před knihkupectvím v den vydání nového dílu. Páni, začínám si připadat jako pamětník. Dnes už na čtení bohužel nemám tolik času. Moje oblíbené autory nahradily hromady odborné literatury a nepříjemnou vlastností ekonomů je, že značná část z nich má naprosto tragické vyjadřovací schopnosti. Omlouvám se drazí kolegové, ale někdy se to vážně nedá číst (a občas ani poslouchat). J

Ale nezahálím a pomalu si plním svůj sen o velké knihovně plné mých oblíbených autorů a příběhů. Posledních pár měsíců jsem pravidelným návštěvníkem knihkupectví, kde sháním jednotlivé kousky do sbírky. Už mám například slušnou sbírku knížek od sester Brontëových a Zoly, knihu Velký Gatsby, Balzakovy povídky i pár dvojjazyčných kousků od Arthura Conana Doyla.