Dítě není mrtvé, protože vyspělé země mají imigrační zákony

A máme tu další z článků ze série zajímavých osobností. Tentokrát jde o mírně kontroverzního britského politického novináře, který je v našich končinách známý především svými postoji vůči multikulturalismu, Evropské unii a imigrantům. Příznivci ho označují za člověka s rozsáhlým všeobecným přehledem a schopností perfektní argumentace, za kterou byl oceněn prestižním britským oceněním pro politické žurnalisty. Jeho kritici jej označují za fašistu, křesťanského fundamentalistu a netolerantního antisociálního toryovce. Proč taková označení? To pochopíte po přečtení tohoto článku. A víte co? Začněme citátem: 

„Dítě není mrtvé, protože vyspělé země mají imigrační zákony. Dítě je mrtvé, protože zločinní překupníci cynicky riskovali život svých obětí v honbě za penězi.“ 

twitter.com

Když se řekne Hitchens, většina lidí si vybaví Christophera Hitchense, který byl před lety zvolen za jednoho z nejvlivnějších intelektuálů světa. Christopher byl vyhlášeným ateistou, obhájcem Evropské unie a levicové politiky. Jeho mladší bratr Peter je jeho přesným opakem. Je známý svou přímočarostí a kontroverzností svých textů, ve kterých kritizuje politickou korektnost. 

Názory, které se nemusí líbit 

Mladší Hitchens ve svých článcích často vystupuje proti Evropské unii a její politice, kterou označuje za pouhé pokračování války moderními způsoby. Upozorňuje na to, že se Německo stále pokouší chovat jako vůdce celé Evropy, kterému věrně slouží Francie, zatímco Velká Británie sedí na okraji kontinentu a je zcela bezmocná a naštvaná. S tím souvisí i jeho kritika dění kolem podpisu Lisabonské smlouvy. V této době vnikl jeho článek How the Czechs are fighting the marshmallow EU tyrant, za který dostal Orwellovu cenu za politickou žurnalistiku. V poměrně rozsáhlém textu vzpomíná na svůj pobyt v Praze v předrevolučním období, kde byl umlčován slovy: „Drž hubu, ty hlupáku," za poznámky k politice v tramvaji, a poukazuje na komplikovanou historii české samostatnosti, která dnes logicky ovlivňuje postoj vůči takovým dohodám, které mohou negativně ovlivňovat suverenitu státu. Zároveň zkritizoval postoj své vlastní země, které dle něj dostala možnost ukázat svou hrdost a namísto toho zradila Českou republiku a zanechala ji v boji samotnou. 

zdroj: dailymail.co.uk

Ač byl sám znechuceným svědkem dění v zemích Sovětského svazu, kde působil jako zahraniční reportér, dnes poukazuje opakovaně na pokryteckou politiku zemí NATO a EU. Tyto státy dle jeho názoru neustále kritizují dění v Rusku, zatímco okázale přehlíží nedemokratické dění v Turecku, protože se jim to zrovna nehodí. Zároveň zmiňuje, že jsou to právě tyto organizace, které se v posledních letech svým vlivem neustále přibližují k hranicím Ruska a zvyšují svůj vliv ve světě tím, že strkají nos tam, kam ho strkat nemají. Namátkou, Hitchens vystupoval proti zapojení evropských států do dění v Libyi. 

Staví se také proti přehnanému propagování homosexuality: ,,Reforma, která začala poptávkou po toleranci, se změnila na jemný, ale smrtelný program netolerance. Poté, co jsme právem připustili, že to, co dělají lidé za zavřenými dveřmi ložnice, je jen jejich věc, jsme teď nuceni stát v ložnici a tleskat jim," což pravděpodobně částečně souvisí i s jeho křesťanskými postoji. 

Multikulturalismus, islám a Evropa 

Mnohým čtenářům mohou připadat kontroverzní a nemístné také jeho texty vztahující se k jednomu z nejzásadnějších problémů současnosti. Už před několika lety vyšel jeho článek, ve kterém upozorňoval na problém, který by Evropa měla přestat ignorovat. Tímto problémem byl sílící vliv islámu v turecké společnosti. Hitchens po své návštěvě této země poukazoval na to, že mezi tamními mladými lidmi se prvky tohoto náboženství rychle šíří, a ačkoliv například pro místní ženy to znamená omezení jejich svobody, ony se k němu hlásí dobrovolně. 

Ve svých textech z poslední doby se rozhořčuje nad tím, že on, jako občan Velké Británie a Evropské unie, prochází mnohdy při vstupu do své vlastní země komplikovanou kontrolou, zatímco kdejaký "Syřan," který záhadně ztratil své doklady a nepamatuje si, kde v Sýrii žil, se může volně pohybovat Evropou. Ve svém nedávném rozhovoru pro polské stránky uvedl, že přistěhovalectví je pro Británii již několik let velkým problémem, nicméně je dnes pro všechny jednodušší kritizovat přistěhovalce z evropských států, neboť vám nehrozí, že za to budete obviněni z xenofobie a rasismu. Zástupci Británie dle něj podléhají vlivu mnohdy pokryteckých organizací i dobrovolníků a vzdávají se "ostrovního bezpečí," které slábne díky rostoucímu vlivu islámu. 

Jeho kritice neutekla ani německá kancléřka Merklová, které se po uzavření hranic Německa vysmíval: "Pochopili ten jednoduchý bod, že nekriticky otevřené dveře pro ekonomické migranty budou zvyšovat celkový počet takových migrantů."

I přes tyto názory se ovšem nestaví proti samotné pomoci válečným uprchlíkům. To, co mu vadí, je současný systém, který vede pouze k tomu, že je dobročinný aparát zatěžovaný a zpomalovaný lidmi, kteří ve skutečnosti žádnou pomoc nepotřebují. Jak uvedl, Evropa může pomáhat a může být dojata příběhy uprchlíků, ale musí si zachovat racionalitu, neboť někteří příchozí vykazují chování, které je z hlediska evropského chápání uprchlíka a evropských hodnot naprosto neakceptovatelné. 

Pokud si budete chtít od tohoto autora přečíst víc, můžete navštívit jeho blog: http://hitchensblog.mailonsunday.co.uk/ 

Znáte tohoto britského novináře? 

Souhlasíte s jeho názory, nebo se kloníte spíš na stranu jeho kritiků? 

Předvánoční plkání

"Lidi jsou vážně zlí." .. "Nejsou zlí," namítl Fermín. "Ale pitomí a to není totéž. Zlo představuje jakousi morální hodnotu, vyžaduje záměr a jistou úvahu. Pitomec nebo blb nijak nepřemýšlí ani neuvažuje. Jedná pudově jako hovězí dobytek. Je přesvědčen, že jedná správně, že má vždycky pravdu, a je pyšný na to, že se s odpuštěním tentuje do každého, kdo mu připadá jiný. Kdo se od něj liší, ať už barvou, vírou, jazykem, národností nebo, jak je tomu v případě dona Federika, svými volnočasovými aktivitami. Světu by vskutku prospělo více skutečně zlých lidí a méně omezených tupců."

(Carlos Ruiz Zafón - Stín větru)

Tenhle citát je nejen geniální, ale tak nějak vystihuje moje myšlenkové rozpoložení posledních dnů a týdnů. Neptejte se proč, nikdo vám na to nehodlá odpovědět. Schovám si to totiž pro svůj první scenáristický počin, díky kterému získám svou vlastní hvězdu na chodníku slávy v Hollywoodu. Bude to něco mezi "béčkovou" komedií, tragédií a napínavým dramatem. Pro potěchu milovníků zvířat obsadím do hlavních rolí plivající lamu a vypelichaného dromedára. I Steven Spielberg proti mě bude nevýrazný amatér. Teď vážně, už jste si někdy připadali jako součást absurdní, přihlouplé a nekonečné telenovely? Já se tak cítím zrovna teď a už jen čekám, až se mi tu objeví Esmeralda a začne zmateně narážet do stěn. Ale beru to z té pozitivní stránky. Co nás nezabije, to nás posílí, říká známé moudro. Tak třeba ze mě jednoho dne bude Herkules! (Ne, nemyslím to lepidlo.) 

A já se o sobě díky tomu zase přiučila pár věcí, protože v posledních několika týdnech se mi dostalo třech amatérských posudků na moc osobu, ze kterých jsem si odnesla následující: 

• Ať už to znamená cokoliv, jsem prý jedna z mála holek, co to má v hlavě srovnané. Takové hodnocení potěší, ale když tak nad tím tak přemýšlím, připadá mi to v praxi spíš jako nevýhoda. 

• Pokoušet se v lidech vidět a podporovat to lepší, je naivní a měla bych se to urychleně odnaučit. V nahnilé slupce zřejmě dobré ovoce nenajdeš. 

• Musím zapracovat na podlézavém chování a neupřímných úsměvech, protože jinak působím arogantně. Tak moment, není tenhle bod s těmi předchozími vlastně v rozporu? 

PS: Máte-li dojem, že tenhle článek je naprosto o ničem, není do jen váš dojem. :D

Paříž přitvrdila ve svém boji proti cigaretovým nedopalkům

Chcete vidět, jaké domácí úkoly má student ekonomické žurnalistiky? Rozhodla jsem se, že když už se s těmi texty patlám, tak vám sem hodím malou ukázku, která se mi hodí do rubriky životní prostředí. Následující článek má být zpráva na internetovou žurnalistiku, kterou jsem odevzdávala na minulou hodinu. Budoucí zájemci o studiu si tak můžou udělat obrázek o tom, co se od nich bude očekávat a kritici mi zase můžou říct, na čem bych měla zapracovat. :) 

UPOZORNĚNÍ: Pane kolego, pokud jste kontroloval zda odevzdaný článek není výsledkem plagiátorství a narazil na tenhle blog, pak vězte, že jsem vaše studentka a tohle je opravdu můj text. :D

Ve čtvrtek 1. října vstoupilo v Paříži v platnost nařízení, které se dotkne nejen domácích kuřáků, ale i nepořádných návštěvníků hlavního města Francie. Od tohoto měsíce může být za odhazování cigaretových nedopalků v ulicích metropole udělena pokuta ve výši 68 euro. Pařížská radnice tímto krokem reaguje na stále se zvyšující množství cigaretového odpadu, s kterým je spojen nárůst nákladů na úklid a znehodnocení tamního životní prostředí.

zdroj: cebus.cz

Podzimní hlášení

Zdravím do zakaboněného podzimního dne. Jak si zvykáte na tohle protivně lezavé počasí? Já poslední dny usínám za pochodu a nejraději bych neopouštěla svou postel. Což je nemožné, takže mě pravidelně zastihnete pochrupující někde v autobuse. Mám pocit, že letošní rok se mi zkrátka rozhodl překazit všechny moje malé radosti. V létě mi znemožnil houbaření, protože u nás v lesích nebyla ani houbička jedůvka a navíc hrozilo, že podpálíte les jiskrou od gumové podrážky. Teď mi déšť kazí procházky v chrastícím barevném listí. Předpokládám, že letos zase nebude sněhulák, že ne? 

Dnešní článek bude takové malé nesourodé povídání. Budu psát o tom, co se děje a neděje. Co by se mělo dít, bude dít a proč nemám moc času na blog. Proložíme to nějakým tím obrázkem z mého instagramu a na konci budeme všichni šťastní, protože se nám společně podařilo oddálit povinnosti. V mém případě práci na seminárce, jejímuž zadání rozumím jen o něco málo víc než koza petrželi. 

A víte co? Hodně si to do odrážek, ať v tom máme pořádek. 

• Jo, zase jsem dýňová královna. Letos jsem pěstovala čtyři druhy a s výsledkem jsem naprosto spokojená. Teď už se jen chechtám v obchodech nad cenami, které chtějí za ty často pofidérní kousky. Vážně, pokud máte vlastní zahrádku a milujete dýňové koláče a krémy, tak na jaře zahrabejte pár semínek někam ke kompostu. Utrácet za dovezené dýně je u nás opravdu zbytečné, protože jsou nenáročné na pěstování a na tmavém suchém místě vám domácí dýně vydrží skoro do dalšího léta. Slavíte doma Halloween? Vím, že to není nás svátek, ale zrovna tahle anglosaská tradice se mi vážně líbí. Možná tady vznikla má posedlost dýněmi. :D 

Jo, blbější svíčku už jsem doma nenašla. :D

• Knížku Střet civilizací můžu doporučit všem, co se trošku zajímají o dění ve světě a současné problémy s migrací. A když už budete v knihovně, můžete přibrat i Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci od Giovanniho Sartoriho. Oba pánové podávají střízlivý pohled na problém tolerance a integrace migrantů, který by si měli do hlavy vtlouct někteří evropští politici. "Potíž je v tom, že integrace probíhá tehdy (a výhradně tehdy), jestliže ji přijímají a považují za žádoucí ti, kteří jsou integrováni."

• A máme tu mojí první výmluvu pro mou neaktivitu na blogu. V rámci školy jsem nedávno zavítala na Ministerstvo průmyslu a obchodu, pod kterým mám napsat rozsáhlou seminární práci o surovinové politice České republiky. Co vám budu lhát. Zatím z toho nejsem moc moudrá. Každopádně musím nacvakat asi 20 stránek, přijít s nějakou zajímavou myšlenkou a na konci to celé profesionálně prezentovat. A neuříznout si ostudu. 

• A následuje druhá výmluva. Jak už jsem tu asi psala, moje vedlejší specializace je žurnalistika. Novináři obvykle píší, a tak jsem i já zavalená požadavky na odevzdávání článků a seminárek, které se svým obsahem úplně nehodí na tenhle blog. Tenhle víkend musím například sesmolit komentář na téma "Všude samé odpadky," které jsem si sama vybrala. Už mám teorii, o čem budu psát, ale stále se mi to zdá trochu útočné. Tyhle články jsou dostupné volně na netu, takže pokud budete mít zájem, můžete si je dohledat. Nedělejte to! 

• A nejčerstvější věc. Včera večer jsem byla na exkurzi v České televizi, kde jsme si prošli některá studia a bavili jsme se o výrobě programu a přípravě přímého přenosu (v jednom se studií se právě připravoval přenos pořadu Máte slovo). Mám-li být upřímná, tak jsem od toho čekala trochu víc. Je sice zajímavé vidět, kde vznikají televizní programy, ale nemám pocit, že bych se dozvěděla něco úplně nového. Vlastně tohle zklamání mě tak trochu provází celou mojí vedlejší specializací. Psát mě sice baví, ale mám dojem, že ta výuka mi nic moc nového nepřináší, takže se tam většinou nudím. Možná to není úplně určené těm, co už mají nějakou tu publikaci za sebou a nepotřebují desetkrát vysvětlovat, jak má vypadat zpráva, fejeton, úvodník... 

Co je u vás nového? 

Taky už kupujete dárky na Vánoce?

PS: A dala jsem se na dietu, tak mi držte palce a schovejte všechnu čokoládu! :D

Tip na výlet: Drtinova rozhledna

Tenhle článek mám v rozepsaných už nějaký ten pátek, protože jsem poslední dobou lemra líná a nedokopala jsem se k jeho dokončení. Kromě toho teď pracuji na článcích a projektech do školy, takže... ok, nebudu se vymlouvat. :D

Drtinova rozhledna, která se nachází nedaleko Živohoště a o něco známější rozhledny u obce Mokrsko, má dlouhou tradici. Poprvé byla otevřena v roce už v roce 1926 na počest místního rodáka Prof. PhDr. Františka Drtiny a na její stavbu přispěl u jedné čtvrtiny i sám T. G. Masaryk. 

Původní rozhledna se však do dnešního dne nedochovala. Kvůli politickým vazbám Drtinovy rodiny byla v roce 1967 zbořena komunistickým režimem. Díky práci dobrovolníků o pohled na okolní kopcovitou krajinu nepřijdete. K slavnostnímu otevření obnovené vyhlídkové stavby došlo letos o Velikonocích. 

Pohled směrem na Chotilsko.