25.ledna

Dobré, opravdu brzké, ráno drazí návštěvníci, 

po dlouhé odmlce způsobené zkouškovým obdobím a především díky mému "zabejčení," že zvládnu matematiku, i kdybych měla vzývat samotného Satana, se vám hlásím a přicházím s novým příspěvkem. Nebudu se tu probírat seznamem novinek z mého života. Snad se jen pochlubím, že u zkoušek vedu 7:0 (i když hrozí změna stavu  na 7:1) a poslední bitvu mám naplánovanou  na pondělní poledne. :)

Co vás poslední dobou muselo zasáhnout, i když jste se o věc sami nezajímali? Ano, v naší zemi probíhá první přímá volba prezidenta. I já jsem, jako zodpovědná volička, vhodila před pár týdny svůj hlas do urny a podpořila tak kandidáta, který se mi zdál být tím nejpřijatelnějším. Koho jsem volila? To se nikdy nedovíte.  Pokud se nepletu, tak to v mém okolí ví asi tři lidé a ti jsou vázáni přísným slibem mlčenlivosti. :) Jediné, co můžu, a vlastně musím, prozradit je, že můj hlas nepřipadl žádnému ze zbylých kandidátů. Proč to musím prozradit? Protože bez téhle informace by se neobešly následující řádky...

Jak jsem tak pozorovala online sčítání hlasů pro jednotlivé kandidáty, brzy mi došlo, že výsledkem bude jeden z nejhorších scénářů, o kterém jsem před volbami žertovala. Ale co naplat? Voliči rozhodli tak, jak rozhodli, a já můžu maximálně rozmrzele prskat. Na hladinu samozřejmě vyplula také otázka: "A koho volit teď, když jeden je, z mého pohledu, za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet?" K volbám samozřejmě půjdu, ale co bude obsahovat má obálka? V tuhle chvíli se nejvíce přikláním k tomu, že nebude obsahovat nic... k volbám půjdu, ale do urny vhodím neplatný hlas. Nechci žádného z kandidátů vidět, jak se po volbách chlubí hromádkou hlasů, ve kterých bude i ten můj...

Ale víte, co mi na těchto volbách opravdu vadí? Vadí mi, v jakém světle ukázaly naší společnost. Ta neskutečná hořkost, sprostota, neschopnost slušného jednání a tolerance. Nemůžeme mít všichni stejný názor... ale co nám brání dát najevo nesouhlas slušným způsobem? Proč na oponenta hned slovně útočit. Proč neustále zesměšňovat druhou stranu rozmanitými výpady? Copak vyrovnaný člověk, který si je jistý správností svého názoru, má tohle zapotřebí? Koho přesvědčíte, že váš názor je ten lepší, urážkami? Takhle si představujete tu moderní, vzdělaná společnost? Jednomu z kandidátů je vyčítáno buranské chování... zajděte si na diskuse, projděte si příspěvky k článkům... mám z nich neodbytný pocit, že buranů, kteří si nevidí do vlastní pusy, tady máme tolik, že je do světa můžeme vyvážet po tuctech...

14.prosince

Ahoj,

jak se vede před Vánoci? Taky máte příšerně moc věcí na práci a nevíte, kam dřív skočit? V tuhle chvíli bych asi měla psát svůj úterní referát, ale to bych si musela vzpomenou na to, jaký má být jeho námět. S původním tématem ("Problematika medializace") jsem sice přišla já, ale profesor dodal ještě nějaké přesnější požadavky, a já si nemůžu vybavit, co se to po mé maličkosti vlastně chtělo...achjo... to je tak, když někdo poslouchá jen na půl ucha a přemýšlí nad tím, že za chvíli uvidí test z matiky a musí se hádat o body (Mimochodem, dostala jsem 15/20, což mě sice řadí k těm úspěšnějším, ale v tomhle předmětu jde u nás o každou desetinu bodu, já ztrácela na naprostých hloupostech, a tak jsem nespokojena!) ... :D/

Už jste viděli Hobita? Já na něm byla včera večer. A co na to říkám? Jak se dalo čekat, všechno je naprosto perfektně zpracované. Na druhou stranu si myslím, že zamýšlené tři díly jsou přehnaný počet. Z velké části jde o snahu "vyždímat" ze Středozemě moře peněz, z malé části o naprosto přesné zpracování předlohy. Ale... asi každý, kdo Hobita a Pána prstenů četl, se mnou bude souhlasit, že knižní podoby jsou psány tak nějak... rozvlekle... a nemyslím si, že je dobré tohle přenášet i do filmů, protože předpokládám, že větší část diváků se bude u filmu chvílemi malinko nudit...

Chtěla jsem pro vás připravit speciální článek s recepty na cukroví od mojí babičky. Bohužel, v tuhle chvíli to vypadá, že pečení se úplně vyhnu, protože tenhle víkend chodím do práce a příští týden mě čeká závěrečná zkouška, a tak jsem se zasekla v Praze skoro až do Štědrého dne...

Terry Pratchett

"Bedna těžce přistála na hromadě listí, ze dna vystrčila stovky malých nožiček, neohrabaně se obrátila a podívala se na šamana. Je třeba říci, že pochopitelně neměla obličej, ale i ve svém poblouznění si byl šaman strašlivě jistý, že si ho prohlíží. A nebyl to vůbec přátelský pohled. Je neuvěřitelné, jak hrozivě se dokáže zatvářit jeden klíčový otvor a několik děr po sucích."

Už jste někdy navštívili Zeměplochu? Prošli se špinavými uličkami města Ank-Morpork se členy hlídky? Poklábosili s děsivým Smrtěm, který se svou vnučkou zachránil Prasečnice? Zkrátka, znáte příběhy Sira Terryho Pratchetta?

Se světem známého autora, který pochází z jednoho anglického hrabství, jsem se poprvé setkala na základní škole na představení Soudné sestry. Tehdy jsem neměla ani tušení, že autor čarovného příběhu má za sebou už dlouhou řádku knížek, ke kterým jsem se náhodou dostala až o několik let později a od té doby jsou mými oblíbenými společnicemi pro relaxování.

V čem je tak poutavý? Tím, co Terryho Pratchetta proslavilo, je série příběhů ze zvláštní planety jménem Zeměplocha. Placka umístěná na hřbetech velikých slonů, kteří plují vesmírem na zádech obrovské želvy. Už to zní naprosto šíleně, že? Tohle kouzelné místo obývají lidé, trollové, trpaslíci, blázniví kouzelníci z Neviditelné univerzity, vlkodlaci i upíři. Zkrátka všichni, koho si pod slovíčkem "fantasy" dokážete představit. A co se vlastně v takové zvláštní společnosti může dít? Slaví tu své vlastní Vánoce, které se u nich honosí názvem Prasečnice, a místo Ježíška tu potkáte Otce prasátek. Kouzelníci tu milují fotbal, a tak si budují své vlastní šílené družstvo v čele s knihovníkem, který se jednoho dne nešťastnou náhodou proměnil v orangutana. Trpaslíci vynaleznou knihtisk, což se nelibí cechu rytců. A mezi tím vším proplouvá má oblíbená postava Smrtě, který má ve skutečnosti lidi rád, což mu nadělá spoustu problémů... A to není zdaleka všechno.

Vím, že takhle to zní naprosto šíleně, ale autorova schopnost "parodovat" náš život a přenášet jej do toho kouzelného světa je neskutečná. Sir Terry Pratchett je pro mě hvězda literatury.

Už jsem vás trošku navnadila? Pro pořádek přidávám ukázky z filmů natočených právě podle příběhů ze Zeměplochy. Jen musím říct, že pokud filmové zpracování bývá většinou horší, než je jeho knižní předloha, tak tady do platí dvojnásob. Vystihnout Sirovo dílo je pro filmaře opravdu tvrdý oříšek :)

"Výsměšek byl pro management tím, čím byl pro betlémský spolek hrajících si dětí král Herodes…"

Kam zmizely "moje" Vánoce?

Na začátek mi dovolte malinko odbočit od tématu a podělit se s vámi o skutečnost, o které asi mnozí z vás nemají ani tušení. Víte, že pokud se nezmění přístup k pěstitelům kakaových bobů z Pobřeží slonoviny (odkud pochází cca 40% světové produkce této rostliny), hrozí, že v budoucnu budeme mít problémy s nedostatkem kakaových bobů na trhu (kvůli přechodu pěstitelů na lukrativnější plodiny a zvyšování spotřeby v zemích jako Indie, Čína apod) a  čokoláda, která je dnes v obchodech samozřejmostí, se stane drahým luxusním zbožím? 

Ach, ty vzpomínky...

Čas od času si vzpomenu na to, jak jsem jako malá milovala Vánoce. Nebylo to kvůli tomu, že jsem jako jedináček vždycky pod stromečkem našla spoustu nových hraček, ale protože jsem nasávala tu atmosféru, která tou dobou zavládla u nás doma. Tehdy jsem bydlela stále zčásti na vesnici u babičky, v údolí Vltavy, a naše rodina dodržovala spoustu zvyklostí. Před Vánoci jsme společně po večerech pekli cukroví podle rodinných receptů a domem tak, společně s větvičkami jehličnanů ve vázách, voněla vanilka, perník, oříšky a krásná malá červená jablíčka, která nám po rozkrojení měla věštit zdraví na celý rok. Nechyběla ani tajná výprava sněhem pro větvičku jmelí, nošení pamlsků pro zvířátka v lese i krmení sýkorek, a dalších opeřenců, na zahradě. Ve vaně se plácal kapřík Pepa Šupináč, nevědom si smutné skutečnosti, že se brzy seznámí s bramborovým salátem. Před Štědrým dnem pak přijeli příbuzní a vždycky přivezli nějaký ten mls, aby se pochlubili, co upekli. A když po dni plném pohádek zazvonil zvoneček a Ježíšek přinesl do pečlivě uklizeného obývacího pokoje stromeček a dárečky, byla to už jen poslední tečka za krásnými dny. 

Změna nemusí být vždy k lepšímu...

Než jsem stihla vychodit základní školu, většina těch zvyků se vytratila. Dokonce i o to kouzlo, které mělo předvánoční šmejdění po obchůdcích po tom nejkrásnějším dárku pro přátele, zatímco venku padaly vločky sněhu na osvětlené náměstí, mě obchodníci připravili, protože barevná světýlka, ozdobené stromečky a čokoládové postavičky na nás z výkladních skříní křičí už měsíce předem: "Budou Vánoce! Musíte nakupovat! Honem, honem, honem!" A lidé na to slyší a lidé z toho šílí. Bydlím kousek od obchodního centra a to se mění v dokonalý blázinec - a to máme prosím teprve listopad. Doba se změnila. Z Vánoc se postupně stala závodní dráha, jejímž vítězem se stává ten, kdo bude mít první napečené (nebo nakoupené) hromady cukroví, navařeno jídlo a připraveno dárků za tisíce korun, i kdyby si na to měl půjčovat peníze. Tak takové opravdu má být už napořád to kouzlo Vánoc? To už je vážně nejdůležitější to, aby pod stromečkem ležel nový mobil, počítač? A když tam nebude, protože rodiče si to zkrátka nemohou dovolit, tak Vánoce vlastně vůbec nejsou (teď narážím na slečnu, která mě k tomuhle článku inspirovala)? 

 No tak, drazí čtenáři, kdo mi poradí, kam se poděla ta opravdová podstata Vánoc a dárků, které měly být symbolem toho, že jste si na dotyčného vzpomněli a tím dárkem jste mu chtěli "dát kousek sebe"?

Víte, na co se letos těším? Na to, jak bude celým domem vonět cukroví a větvičky borovice. Na to, jak se s hrníčkem svařáku, ve kterém ještě bude plavat kousek skořice, zachumlám do deky a pustím si pohádky. Na Štědrovečerní procházku křupajícím sněhem. Na ten klid a pohodu, bez zbytečného nervování a shonu... A co si opravdu přeji k Vánocům? Aby ti, kdo rozbalí můj pečlivě zabalený balíček, měli opravdovou radost. Aby si ti, co se celý rok ohání v práci, odpočinuli. Abych aspoň chvilku strávila s těmi, na kterých mi opravdu záleží.

Hanbok

Právě jsem se vrátila z centra, kde jsem si byla vyzvednout svoji objednávku od Mary Kay - minerální pudrový make-up a štěteček, takže v nejbližších dnech můžete očekávat recenzi. Dnes se s vámi chci podělit o něco z oblasti oblečení, které pro vás bude trochu nezvyklá.

Víte, co je to hanbok? Jedná se o tradiční oděv v Jižní Koreji, který je používaný jako polo-formální a formální oblečení. Jednoduchost střihu - výrazně delší spodní díl a přední část zdobená mašlí, která sahá od prsou někdy až na zem - je vyvažovaná zářivými barvami (které měly v minulosti svůj vlastní význam a odlišovala majetné vrstvy od ostatních) a bohaté vzory na látce, která bývá většinou přírodního původu.

Jak jsem k tomuhle kousku vlastně přišla? Nedávno jsem v rámci brigády byla přítomná na oslavě výročí dne založení Korejské republiky, která probíhala v hotelu Hilton. A kromě zajímavého proslovu pana velvyslance mě zaujaly přítomné dámy, které se k této příležitosti oblékly do těchto tradičních šatů a všechny vypadaly jako takové krásné panenky.