Kam zmizely "moje" Vánoce?

Na začátek mi dovolte malinko odbočit od tématu a podělit se s vámi o skutečnost, o které asi mnozí z vás nemají ani tušení. Víte, že pokud se nezmění přístup k pěstitelům kakaových bobů z Pobřeží slonoviny (odkud pochází cca 40% světové produkce této rostliny), hrozí, že v budoucnu budeme mít problémy s nedostatkem kakaových bobů na trhu (kvůli přechodu pěstitelů na lukrativnější plodiny a zvyšování spotřeby v zemích jako Indie, Čína apod) a  čokoláda, která je dnes v obchodech samozřejmostí, se stane drahým luxusním zbožím? 

Ach, ty vzpomínky...

Čas od času si vzpomenu na to, jak jsem jako malá milovala Vánoce. Nebylo to kvůli tomu, že jsem jako jedináček vždycky pod stromečkem našla spoustu nových hraček, ale protože jsem nasávala tu atmosféru, která tou dobou zavládla u nás doma. Tehdy jsem bydlela stále zčásti na vesnici u babičky, v údolí Vltavy, a naše rodina dodržovala spoustu zvyklostí. Před Vánoci jsme společně po večerech pekli cukroví podle rodinných receptů a domem tak, společně s větvičkami jehličnanů ve vázách, voněla vanilka, perník, oříšky a krásná malá červená jablíčka, která nám po rozkrojení měla věštit zdraví na celý rok. Nechyběla ani tajná výprava sněhem pro větvičku jmelí, nošení pamlsků pro zvířátka v lese i krmení sýkorek, a dalších opeřenců, na zahradě. Ve vaně se plácal kapřík Pepa Šupináč, nevědom si smutné skutečnosti, že se brzy seznámí s bramborovým salátem. Před Štědrým dnem pak přijeli příbuzní a vždycky přivezli nějaký ten mls, aby se pochlubili, co upekli. A když po dni plném pohádek zazvonil zvoneček a Ježíšek přinesl do pečlivě uklizeného obývacího pokoje stromeček a dárečky, byla to už jen poslední tečka za krásnými dny. 

Změna nemusí být vždy k lepšímu...

Než jsem stihla vychodit základní školu, většina těch zvyků se vytratila. Dokonce i o to kouzlo, které mělo předvánoční šmejdění po obchůdcích po tom nejkrásnějším dárku pro přátele, zatímco venku padaly vločky sněhu na osvětlené náměstí, mě obchodníci připravili, protože barevná světýlka, ozdobené stromečky a čokoládové postavičky na nás z výkladních skříní křičí už měsíce předem: "Budou Vánoce! Musíte nakupovat! Honem, honem, honem!" A lidé na to slyší a lidé z toho šílí. Bydlím kousek od obchodního centra a to se mění v dokonalý blázinec - a to máme prosím teprve listopad. Doba se změnila. Z Vánoc se postupně stala závodní dráha, jejímž vítězem se stává ten, kdo bude mít první napečené (nebo nakoupené) hromady cukroví, navařeno jídlo a připraveno dárků za tisíce korun, i kdyby si na to měl půjčovat peníze. Tak takové opravdu má být už napořád to kouzlo Vánoc? To už je vážně nejdůležitější to, aby pod stromečkem ležel nový mobil, počítač? A když tam nebude, protože rodiče si to zkrátka nemohou dovolit, tak Vánoce vlastně vůbec nejsou (teď narážím na slečnu, která mě k tomuhle článku inspirovala)? 

 No tak, drazí čtenáři, kdo mi poradí, kam se poděla ta opravdová podstata Vánoc a dárků, které měly být symbolem toho, že jste si na dotyčného vzpomněli a tím dárkem jste mu chtěli "dát kousek sebe"?

Víte, na co se letos těším? Na to, jak bude celým domem vonět cukroví a větvičky borovice. Na to, jak se s hrníčkem svařáku, ve kterém ještě bude plavat kousek skořice, zachumlám do deky a pustím si pohádky. Na Štědrovečerní procházku křupajícím sněhem. Na ten klid a pohodu, bez zbytečného nervování a shonu... A co si opravdu přeji k Vánocům? Aby ti, kdo rozbalí můj pečlivě zabalený balíček, měli opravdovou radost. Aby si ti, co se celý rok ohání v práci, odpočinuli. Abych aspoň chvilku strávila s těmi, na kterých mi opravdu záleží.

Hanbok

Právě jsem se vrátila z centra, kde jsem si byla vyzvednout svoji objednávku od Mary Kay - minerální pudrový make-up a štěteček, takže v nejbližších dnech můžete očekávat recenzi. Dnes se s vámi chci podělit o něco z oblasti oblečení, které pro vás bude trochu nezvyklá.

Víte, co je to hanbok? Jedná se o tradiční oděv v Jižní Koreji, který je používaný jako polo-formální a formální oblečení. Jednoduchost střihu - výrazně delší spodní díl a přední část zdobená mašlí, která sahá od prsou někdy až na zem - je vyvažovaná zářivými barvami (které měly v minulosti svůj vlastní význam a odlišovala majetné vrstvy od ostatních) a bohaté vzory na látce, která bývá většinou přírodního původu.

Jak jsem k tomuhle kousku vlastně přišla? Nedávno jsem v rámci brigády byla přítomná na oslavě výročí dne založení Korejské republiky, která probíhala v hotelu Hilton. A kromě zajímavého proslovu pana velvyslance mě zaujaly přítomné dámy, které se k této příležitosti oblékly do těchto tradičních šatů a všechny vypadaly jako takové krásné panenky.  

Zlo mezi námi

Jak si užíváte nedělní večer? Já si dala výborné kuřecí dušené s avokádem a cuketou (nevím, jak mě takhle kombinace napadla, ale byla to delikatesa) a teď se věnuji učení (jo, už zase... nebo spíš ještě pořád), a protože mám při práci ráda zvukovou kulisu, mrkla jsem na díly některých pořadů, které mi unikly, a právě teď mi před očima běží závěrečné titulky příběhu, o který bych se ráda podělila na následujících řádcích. 

"„Existuje mnoho způsobů, jak udělat lidem ze života peklo." 

Švédský film Zlo mezi námi (v originále Ondskan) můžete najít na csfd.cz mezi těmi nejlepšími. Konkrétně na 159. místě s hodnocením 86%, což už je opravdu slušné, vzhledem k tomu, že místní kritici díla filmařů opravdu nešetří. 

A o čem to vlastně je? Erik, kterého hraje Andreas Wilson, nemá lehký život. Žije se svou neprůbojnou matkou a nevlastním otcem, který jej po úvodních slovech: ,,Po večeři si o tom promluvíme," brutálně bije pokaždé, když se mu něco znelíbí. To se ale promítá i do Erikova chování, a tak je považován za problémového studenta. Po ošklivém incidentu se dostává do chlapecké internátní školy, kde studenti vyššího ročníku systematicky šikanují ty mladší, rozdělené podle příslušnosti k aristokracii, podle výše majetku a názorových postojů jejich rodin. V Erikovi probíhá boj. Na jedné straně se chce bránit ponižujícím praktikám na škole, na druhé straně mu za vzepření se místnímu systému hrozí vyloučení a tím by ztratil svou poslední šanci na dostudování. Starší studenti, včetně jejich vůdce, si brzy uvědomují, že Erik se sám tak lehce nepodřídí jejich nadvládě (fyzická šikana je,vzhledem k tomu na co je zvyklý z domova, neúčinná), a tak hledají jiný způsob, jak ho zlomit...

Pokud nemáte rádi filmy s vážnou tématikou, tak to pravděpodobně nebude přímo váš šálek kávy. Autoři představují trochu jiný druh zla, které samo o sobě bývá častým námětem pro filmová plátna. Takového "zla", které patří mezi ty nejhorší, protože pochází z lidí a těmi, kdo můžou zasáhnout, je přehlíženo a v horším případě i tolerováno. 

1.říjen

Máte rádi podzim? Já ho mám z celého roku nejraději... dokážu se celé hodiny brodit v barevném listí, sklízet ze zahrádky pórek a paprikookurky, vařit džem z vlastního ovoce (a v mém případě zeleniny, protože jsem dělala dýňový). Pro mě pohádka. Pravda, v Praze poněkud pošmourná a v tuhle chvíli i dost usmrkaná, protože po přejezdu mám zase rýmičku, takže piju Coldrex a kapu kapičky do nosu. :/ 

Tenhle týden a další dny asi budou dost náročné, takže nevím, jak budu stíhat blog. Pod okny se nám chystá velká akce, Proudy 2012, takže zítra bude dlouhá noc. Ve čtvrtek pak T-music back to school a do toho musím ještě párkrát do práce. 

Dnes už se těším akorát tak do postele. Snad nebudu mít po dnešním zážitku noční můry. Už vás někdy otravoval fuj feťák? Mě pronásledoval až do metra. :/ Litovala jsem, že jsem zrovna zapomněla doma pepřák. Mimochodem holky, nosíte v kabelce pro jistotu něco na obranu? 

P... jako prohibice

...zatím tedy částečná. A přesto... přesto to zjevně někteří lidé vidí jako neřešitelnou věc, národní tragédii, nebo rovnou konec světa. Právě jsem zaregistrovala televizní reportáž, kde se několika lidí ptali na to, co si myslí o částečném zákazu prodeje alkoholu, který byl zaveden po řadě smrtelných otrav methanolem. Odpovědi mě překvapili. Nejsem si jistá, která víc. Jestli partička mladíků, která se chlubila jak honem, honem na poslední chvíli utíkala nakoupit zásoby rumu, aby nebyli na suchu. Nebo pán, který se rozčiloval, že on přece pije vodku, tak co to jako má být - asi by raději chodil o slepecké holi.

Není to docela smutné? No, tak si pár dní nebudou všichni prolévat chřtán tvrdým alkoholem. No, tak zažijí víkend, kdy se po posezení v hospodě udrží na vlastních nohou, protože si místo několika panáků dají pivo. Tak je čeká nedělní ráno bez kocoviny. A co? Pokud někomu dělá strašný problém těch pár dní abstinence nebo popíjení méně alkoholických nápojů vydržet, tak by se měl možná místo brblání nad zlou vládou zamyslet nad tím, jestli se právě neukázalo, že má zcela jiný a docela zásadní problém. Že tím skutečným průšvihem v jeho životě není částečná prohibice, ale jeho závislost na alkoholu, která se právě projevila v celé "kráse," a nutí ho přemlouvat hospodské, aby mu toho panáčka vodky, který může, když bude náhoda chtít, být jeho poslední, nalili i přes zákazy.

Jako každý si občas něco dám a někdy se mi podaří vypít se z vlastní podoby... ale že bych se tu měla hroutit, že si tenhle víkend na diskotéce nedám panáka rumu? Co si o zákazu prodeje alkoholu myslíte vy? Představuje to pro vás velký problém?