Malý knihomol

Jedna z věcí, kterou si přeji už nějaký ten rok, je stát se hrdým vlastníkem velké knihovny zabírající minimálně jednu stěnu místnosti. Chtěla bych knihovnu, kterou se pyšní nejedna filmová pracovna. Jak řekla Carrie Bradshaw: „Miluju tu vůni (knížek)!“ Myslím, že tohle přání vzniklo někdy v době, kdy jsem si na rodičích vydobyla právo na zřízení průkazu čtenáře místní městské knihovny. Teď se asi někteří z Vás pozastavili nad slovem „vydobyla.“ Má se to tak, že z důvodů mně neznámých si moji rodiče čas od času myslí, že o mně ví víc, než o sobě vím já sama. Zvláštní je, že jde většinou o naprosté prkotiny, ve vážných věcech mi důvěřují. Pro vaši představu: když jsem si přála chodit na lekce hraní na akustickou kytaru, dostala jsem elektronické klávesy s tím, že bych u kytary stejně nevydržela. Pravda, u elektronických kláves se mi tohle stát nemohlo, protože jsem na ně nikdy ani hrát nezačala. Teď kecám, jsem profesionální hudebník v případě světového songu „Běží liška k táboru.“ Taky si pamatuji, jak jsem si jako malá musela na výletech vždy koupit smetanový nanuk, i když jsem spíš fanoušek ovocných sorbetů. Tatínek byl (a dodnes je) zkrátka přesvědčen, že ta smetanová je pro mě nejlepší a názor mých chuťových buněk nebere v potaz. 

Ale zpátky k tématu. Pamatuji si, že rodiče dlouho nesouhlasili s tím, že si zařídím členství v naší knihovně. Byli toho názoru, že vyhodím peníze za roční poplatek, a pak tam stejně chodit nebudu. Už ani nevím, jak jsem nakonec dosáhla svého, ale brzy se ukázalo, že jejich předpoklad byl mylný. Moje maličkost četla, moje maličkost ve čtení trhala rekordy. Měla jsem období, kdy jsem četla průměrnou rychlostí jedna knížka ta dva dny. Teď si představte toho typického knihomola. Ve svém „kritickém“ období jsem měla zabořený nos v knížce před spaním, u jídla, při cestách, v čekárně u doktora, při přestávkách, při koupání (což se se neobešlo bez nehod, kdy si knížka zaplavala v pěně), během hlídání cukroví v troubě… dokonce jsem ji někdy nebyla schopná odložit ani při přesunu s místa A do místa B. Naštěstí u nás ve třídě bylo tehdy dost podobných nadšenců, takže jsme se spolužačkami chodily ze školy rovnou do knihovny pro novou zásobu a soutěžily jsme, kdo se umístí v čtenářské soutěži. A pak to přišlo! Éra Harryho Pottera a netrpělivé přešlapování před knihkupectvím v den vydání nového dílu. Páni, začínám si připadat jako pamětník. Dnes už na čtení bohužel nemám tolik času. Moje oblíbené autory nahradily hromady odborné literatury a nepříjemnou vlastností ekonomů je, že značná část z nich má naprosto tragické vyjadřovací schopnosti. Omlouvám se drazí kolegové, ale někdy se to vážně nedá číst (a občas ani poslouchat). J

Ale nezahálím a pomalu si plním svůj sen o velké knihovně plné mých oblíbených autorů a příběhů. Posledních pár měsíců jsem pravidelným návštěvníkem knihkupectví, kde sháním jednotlivé kousky do sbírky. Už mám například slušnou sbírku knížek od sester Brontëových a Zoly, knihu Velký Gatsby, Balzakovy povídky i pár dvojjazyčných kousků od Arthura Conana Doyla.